Jak to může někoho napadnout
Máme bohužel často příležitost si takovou otázku klást. Jsou to ty případy, jako ta příhoda ze Sedmi statečných o tom, jak ten chlapík se svlíknul do naha a skočil do kaktusů. Když se ho ptali, proč to udělal, odpověděl: „Ze začátku to vypadalo jako dobrý nápad!“ Něco podobného by mohl říct exministr spravedlnosti Pavel Blažek, proč jednal o bitcoinech za miliardu s chlapíkem propuštěným z kriminálu. Čerstvě bychom se mohli ptát jihočeského hejtmana Martina Kuby, proč přijal od ministra zemědělství za Okamurovu SPD šolich ve vedení pivovaru Budvar.

Tento Martin Kuba, který odešel z ODS, protože mu byla málo autentická. Založil Naše Česko. Nabízí ho jako ryzí realistickou alternativu socanské bláznivině Andreje Babiše a upovídané bezmoci opoziční skupiny. Podnik Naše Česko založil, tváří se tajemně, prozradil jen, jak to každému natře, jeho preference se plazí k pětiprocentní hranici a až ji přeskočí, tak to bude odpal rakety pro vzestup do politických výšin. To je Martin Kuba.

Do toho bum a ministr zemědělství Martin Šebestyán ho posadí do dozorčí rady národního podniku Budvar. Jak ho mohlo napadnout, že mu to může u realisticky založených voličů projít?

Martin Kuba vsadil na to, že nejede koncept Antibabiše. Samozřejmě si tím vysloužil pomluvy, že je Babišův spolčenec. Podobným řečem se nedalo vyhnout. Kdo nejede Antibabiše, je Babišův slouha, to patří k ideovému konceptu, který prohrál volby a to je zřejmě důvod, proč se ho držet dál. Můžeme si představit politickou formaci, která povede s Babišem nějakou rozumnou komunikaci. Současný styl „obstrukce, prezidentské veto, ústavní žaloba" začne časem nudit. Rozumná komunikace by ale musela vyústit do rozumných ústupků z Babišovy strany. Muselo by to být jednání „win win". Tohle ale není jednání „win win" ani náhodou. To je inkasování zálohy neboli foršusu dopředu za službičky dosud nevykonané.

Takoví Motoristé si nechali za vlezení do zadku zaplatit, ale až když odmávli šéfovi imunitu. Díky tomu pan Macinka, původně zamýšlený do životního prostředí, může po fiasku s Turkem řečnit před velvyslanci a starým diplomatickým matadorům štěkat do obličeje „to je diplomacie, kterou od vás očekávám". Kuba ale ještě nic na celostátní scéně se svým hnutím nepředvedl, žádnou službičku nevykonal… Jak ho mohlo napadnout ten foršus převzít?

Na druhou stranu, jak mohlo Babiše napadnout Kubovi přes Šebestyána pivovarnický šolich dát? Může jít o lišáctví ve stylu Miloše Zemana, o vzkaz hlavně Motoristům: moc si nevyskakujte, nejste tady sami. Smysl by to dávalo, ale jen pro Babiše. Jestli to Kubovi pomůže a Naše Česko půjde nahoru, budu na to hledět s ústy úžasem pootevřenými.

Nedají mi pokoj
Jak pominula vedra, do Gari a Nory vjel život. Na jednu stranu je to dobře. Jedné je 13, druhé 15 let. Můžu být tedy rád, že se mají k světu, běhají, vidí a slyší. Mohly by ale běhat míň… nebo aspoň ne tak často.

Jsou fakt hrozný. Správně to má být tak, že třikrát denně a naposled tak v půl osmé až v osm večer, to chodíme na Prasečák. Dneska si vydobyly procházku už v šest. Vzal jsem je na delší, kolem Zvoničky, to je tak půl hoďky, asi dva kiláky. Sednu si ke knížce a začtu se. A najednou rypák a šťouchá mě do nohy. Nevíš kolik je hodin? Půl osmý! Jde se na Prasečák!