Šest a půl roku na tvrdo exministrovi Pavlu Blažkovi a jeho tehdejšímu náměstkovi Radomíru Daňhelovi a dokonce dvacet let vězení pro Tomáše Jiříkovského. Advokát Kárim Titz čelí obžalobě a devítiletému trestu. Je obviněn ze zorganizování bitcoinové operace, která od svého začátku nepřestává udivovat veřejnost. Formulace z médií „devět let za darování miliardy ministerstvu spravedlnosti“ budí úsměv. Nicméně v tom je podstata věci. Dar měl legalizovat celou operaci. Kdyby vyšla, jistě by znamenala obrovský zisk pro… koho všeho? Po „časové ose“, jak ji vytvářela za minulé vlády Eva Decroix, jsme se posunuli k dalšímu kroku. Od vyšetřování k obžalobě, to už je něco. Dočkáme se soudního řízení a soud by měl rozhodnout, co se vlastně stalo. Byl to charitativní krok napraveného kriminálníka, šlo o křivdu na ministru spravedlnosti, popotahovaném za snahu získat pro prázdnou státní kasu jednu miliardu navíc? Nebo to byl podvod, tedy snaha legalizovat obrovskou částku, která by bez legalizace byla nedostupná? Už když to všechno začalo, podivoval jsem se tu, proč se ministr Pavel Blažek nechal do kauzy zaplést. I tak málo sečtělému čtenáři detektivek, jako jsem já, muselo být jasné, že miliardový dar vyvolá pozornost a kde je pozornost, jsou i otázky. Miliardový dar je opravdu nápadný čin. Když loni v říjnu lupiči ukradli z pařížského muzea Louvre šperky z napoleonské éry, udělali to za bílého dne pomocí vysouvacího žebříku. Jenže přece jen vysouvací žebřík je méně nápadný než miliardový dar určený státní kase. Pokud to advokát Titz naplánoval, jak mohl počítat s tím, že si toho nikdo nevšimne?
Jak se dalo čekat, čtveřice obžalobu odmítá. Pavel Blažek se na Twitteru k věci vyjádřil takto: Buď jak buď, čeká nás zajímavé soudní řízení. Osobně je mi Pavla Blažka líto. Stalo se zvykem nasazovat mu psí hlavu, nicméně v té plejádě nudných potentátů na veřejné scéně jako osobnost o hlavu vynikal. Ať soud dopadne jakkoli, zdá se už teď, že v kritickou chvíli tu hlavu nepoužíval zrovna nejlíp.
Gari se na ni šla podívat a taky návštěvnice pokročila. Šel jsem Gari v patách. Ani návštěvnice, ani Gari se netvářily bojovně, ale znáte to, jak je to s pejsky. Stačí vteřina a je malér, tím spíš, že návštěvnice… holt, byla na cizím. Nic se ale nedělo. To se ale dostavila Gari, naše stařenka, co sotva leze, mátoha na čtyřech tenkých nožkách. Jakmile ji návštěvnice spatřila, jako by do ní střelil a byla pryč. Uviděla strašidlo! |