Boj Aleny Schillerové se zelenou buzerací
Dějí se i rozumné věci, kdo by to byl řekl! Už jsem se chystal k mudrování o cestě Tomio Okamury do Číny. To bylo řečí, že se o vládní agendu má starat vláda a žádný jiný činitel se jí do toho nesmí plést, takže co ten prezident dělal v Ankaře? Řeči se mluví, pak přijdou činy a předseda sněmovny jede navazovat „normální styky" s Čínou. Nemá to sakra dělat vláda? Co je předsedovi sněmovny do normalizace a proč se stará o obchodní styky? Neptejme se, odpovědi se nedočkáme. Výsledek je skvělý a zaslouží potlesk: Čína promptně uvalí sankce na českou Tatru.

Můžeme se smát, až se budeme za břicho popadat, až na to, že si při tom vzpomeneme, jak předseda senátu Miloš Vystrčil tak usilovně navazoval ekonomické kontakty, až jeho osobností oslněný Tchaj-wan otevřel svůj TEEMA Technology Park u Wroclawi. Takže jedna jedna.

Kde je tedy to slíbené rozumno? Vládní novela zákona o účetnictví redukuje počet firem povinných podávat hlášení o ekologických a společenských dopadech ESG na stovku těch největších. Ministryně financí Alena Schillerová se dokonce pochlubila, že vláda snižuje „zelenou buzeraci".

„Snižujeme počet subjektů s povinností ohledně ESG z 2 000 na pouhých 100 – půjde jen o největší subjekty, konkrétně s ročním obratem nad 11 miliard korun. Zásadně redukujeme povinnost jejich dodavatelského řetězce, kvůli kterému tato zelená buzerace dopadla na tisíce malých a středních firem,“ zní celý její citát. Výborně, následují ovace ve stoje. Ale zase je radost trochu zkalená. Není to akt statečnosti Babišovy vlády, není to facka Bruselu. Pravý opak pravdou. V redukcí „zelené buzerace" přišel Brusel, tedy ten, kdo ji zavedl. Evropská komise přišla s balíčkem Omnibus 1, který novelizoval směrnici s šíleným názvem CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) . Původní monumentální blbnutí se mění na umírněnější blbnutí a vláda jen Omnibus 1 aplikuje. Že to vydává za svůj úspěch je lidsky pochopitelné.

Omnibus 1 je vítaný, ale my, co pamatujeme umírající socialismus a jeho prerestrojku, jen krčíme rameny. Statisíce lidí, možná miliony se po celé Evropě velmi dobře živí nesmysly, jako je hlášení ESG. Z konání dobra a záchrany planety se stalo průmyslové odvětví a tihle kapři si svůj rybník nikdy nevypustí. Teď jen maličko snížili hladinu, ale žerou a mlaskají dál.

Jak jsem autem způsobil neštěstí
Stavoval jsem se autem u Jarky a Václava v sousedním Olešku. Obvykle parkuju kousek dál na parkovišti a tam jsem taky mířil, protože jsem opravdu chtěl jen na skok. Jarka ale otevřela vrata a vjel jsem na pozemek. Vyřítila se na mě Maginka a aby dala najevo, jak mě ráda vidí, přinesla mi tenisák.

Jistě je vám jasné, jak to dopadlo. Tenisák pustila, zakutálel se pod auto a nastalo neštěstí. Ono s říká „host do domu, hůl do ruky", tak tentokrát to platilo stonásobně, aspoň tak to viděla Maginka. Naštěstí jsem se stavoval jen na skok a rychle jsem odjel. Příště bude uvítání bez tenisáku.
Ledaže by Maginka na to neštěstí zapomněla.