Zbytečná lamentace nad (ne) odpovědností opozice (vlády)
Je zbytečné lamentovat nad neodpovědným přístupem opozice k veřejným financím. Místopředseda klubu ANO Aleš Juchelka – novodobě jedna z nejviditelnějších tváří Babišovy strany – připomněl ČTK, že zvýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun má ANO jako samostatnou novelu zákona před prvním čtením a že bezprostředně bude usilovat o navýšení na 375 tisíc. Více méně stejnými čísly operuje SPD.

Pokud jde o SPD, u této strany (už padlo slovo „fašistická") doufám nehrozí její vládní angažmá. Zato ANO má vítězství jako velmi pravděpodobnou metu. Nezaujatý pozorovatel (toť má snaha) si tedy musí položit otázku: má to ANO zapotřebí? Vždyť přece rozvrácené veřejné finance nemohou být v jeho zájmu!

Okamuru můžeme snadno pochopit: kudy chodí, tudy žvaní o okrádání důchodců, přičemž skutečnost je taková, že důchody jsou na úrovni polovinu průměrné mzdy a padesátiprocentní mety u nás nedosáhli důchodci nikdy v minulosti. Však taky je důchodový systém v mínusu a všechny řeči o „důchodové reformě" jsou k smíchu: snaha Fialovy vlády je cílena na zastavení nekontrolovatelného růstu a to by měla – zase z pochopitelného důvodu – být snaha seriózní části opozice.

Pokud ovšem chce být seriózní opozicí.
Zvýšení rodičovského příspěvku je tedy ušlechtilý úmysl s tou výhradou, že stát ty peníze nemá. Má si je vyppůjčit? Pak tedy se můžeme ptát, proč 400 tisíc a ne hned půl mega? Nebo ještě víc? To se nám to flámuje, když nám lidi půjčujou…

Konec lamentace na téma neodpovědné opozice, která slibuje rozdávání peněz, které nemá. Můžeme se v klidu vrátit k odpovědné vládě, jejích ministr Hladík nabízí čtyřicet miliard na přilepšenou majitelům domů k renovaci jejich majetku. Ano, ministr Hladík na to má. Dostane ty peníze z EU. Ta si je vypůjčí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Štángle přes cestu

Štángle neboli závora… Jedu takhle odpoledne domů a už jsem u nás v saťáku – beru to oklikou, abych najel do vrat z pravé strany, vyjde mi to šikovněji, a najednou koukám, přes cestu stojí jezevčíček. Jako závora. Docela bych hádal, že se trefil rovnou doprostřed. Stál a nechtěl se hnout. Jeho pán ho volal z chodníku, avšak jezevčíček osvědčil svou pověst tvrdé hlavy.

Jak jsem byl rád, že i někdo jiný má taky jako partnera tvrdohlavce, který se nechce hnout z vozovky, když jede auto! V tom je přeborník Nora. Když se vše urovná, vždycky jí říkám, jseš blbá, nevidíš auto?
Vidím, odpovídá, ale auto vidí mě. A já jsem víc.
Což je zjevně filosofie sdílená pointry i jezevčíčky.