Klempíř bez biče a bez holínek
Nastal ten čas, kdy se nic neděje. Hlavní zpráva dne referuje o tom, že si na Šumavě cyklisti nafackovali se sběrateli borůvek (nepochopil jsem, kdo vyhrál). Včera jsem ze zoufalství psal o letním času, přitom pravidelný časový slot pro hádku nastane až v říjnu. Nezbude než se zastavit u čehosi, co asi lidi zajímá ještě méně než fackovačka cyklistů s borůvkáři, totiž u návrhu kulturní politiky státu.

Netušil jsem, že něco takového existuje. Za Klause nic podobného nebylo, zavedlo se to až za Miloše Zemana a pak už vlády koncepci kultury měly. Co jsem tak stačil prolétnout očima výcucy pořízené AI, jakž takž sympatický byl koncept Topolánkovy vlády, který pracoval s pojmy jako „ekonomický přínos kultury" a „propojování kreativity s konkurenceschopností průmyslu". Pes po tom neštěk a efekt to jistě nepřineslo žádný. Pak už takový canc vyprodukovaly všechny vlády.

Proč se tím dnes zabývat?

Má to dvě roviny, věcnou a komunikační.

Ta věcná je prostá. Chaotická vláda Petra Fialy schválila dokument bombasticky nazvaný Strategie Kultura 2026+. To plus je jiné než LGBT+. Naznačuje se, že to je strategie do roku 2030. Čtete dobře: vláda, která už měla podle všech průzkumů na kahánku sestavila na podzim 2025 direktivu pro nastupující vládu, o které věděla, že ji povede Andrej Babiš. Muselo být jasné, že ji střídající garnitura hodí do koše. Tak se i stalo. Fialou posvěcený dokument byl – jak jinak – hodnotový a hrozil nelítostným bojem s dezinformacemi. Klempířovo ministerstvo kultury potajmu sepsalo nový elaborát, aby se šéfovi líbil. Místo hodnot je tu užitečnost umění, které musí – zase jak jinak – sloužit našem lidem.

Elaborát nabídnutý k připomínkám je záhadně vystavený na webu Hospodářské komory. Čímž se dostávám k té druhé, ke komunikační rovině.

Nechápu Otu Klempíře. Pochází z uměleckého prostředí a ví, jak to tam chodí. Jsou umělci, kteří žádnou kulturní politiku nepotřebují. Ale pak je tu kohorta géniů, kteří chtějí dělat nezávislé umění za státní peníze. Těmhle lidem podstrčí dokument o užitečném umění a o podpoře turismu. Nic se měnit nebude, vzkázal Ota Klempíř autorům otevřeného dopisu uměleckých institucí. Proč tedy ta výzva k připomínkám, když se nic měnit nebude?

Motoristé se chovají jako křižáci v dobytém Jeruzalému. Ale to je omyl. Není pravda, že „zrušili Fialu". Toho zrušil Babiš a oni se k němu jen přilepili. Navíc oklamali svoje voliče tvrzením, že ho „budou hlídat" a taky… že nechají Českou televizi a Český rozhlas na pokoji.

Je horko, takže nad novou koncepcí jen malounko zahřmělo. Ale pozor, umělecká obec pomohla dostat bolševismus do hrobu. Klempíř není v roli krotitele s bičem v ruce. Spíš se podobá tomu chlápkovi, který se vypravil do terária s hady a neobul si ani holínky.

Jen my dva
Sedím v kuchyni a funím. Přitom kuchyň je nejchladnější místo v našem domě. Ljuba odchází hrdinně s Gari a Norou na procházku. Za chvilku se vrací.
"Nora nechce jít. Jdu jenom s Gari."
"Však vás doženu," já na to. Mám Noru prokouknutou.
Uplynulo pět minut a už se dobejvala dovnitř. Co tady dřepíš jako pecka? Procházka! Procházka! Nevíš, kolik je hodin?

Tak jo, pokýval jsem hlavou a opustil kuchyňský chládek a padl jsem do horkého podvečera.