Černý den pro Německo i pro nás
Dnes, patnáctého dubna, končí jaderná energetika v Německu. Jako všude v Evropě byla dušena na základě uměle živených obav a vše vrcholilo absurdní reakcí kancléřky Merkelové na tsunami v Japonsku, které zasáhlo elektrárnu ve Fukušimě. Obava ze tsunami? Podbízivé rozhodnutí ve prospěch narativu o škodlivosti jaderné energetiky.

Na tom všem najdeme mnoho smutných skutečností. Nejsmutnější je, že dnes už počet Němců pozitivně nakloněných jaderné energetice převažuje nad odpůrci a trend jde ve směru rozumu, tedy k pozitivnímu vztahu. Ovšem nedá se čekat žádný zvrat ve stylu 17. listopadu, kdy nesmysl padne ze dne na den. Předsudky jsou příliš hluboko zakořeněné, pozitivní politická vůle pořád ještě chabá a hlavně: mizí schopnost jadernou energetiku udržovat, natož rozvíjet. Zavedení pracovníci přešli jinam a nikdo nevychoval novou generaci. Německé nebe se zatáhne dýmem t uhelných elektráren. Což bude popud ke zvýšení cen za povolenky. Opravdu je třeba čekat na katastrofu, má-li tento nesmysl skončit?

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Dilema

Ráno je to tak, že vstává Nora jako první. Nesu ji ze schodů do kuchyně, mezi tím se Gari taky probudí a vleze noře do pelechu. To proto, že Nořin pelech je výrazně lepší. <ů>Pak to probíhá tak, že se stěhujeme do patra ke mně do pracovny. Tam je kanape a pelech. Gari se válí na jednom nístě, Nora na druhém. Záměrně neuvádím, kde. Ono to není definované. Jakmile se jedna jde napít, ta druhá se zvedne a zalehne jí místo. Protože to místo je lepší, bez ohledu na to, které to je.