Dobré znamení při špatném rozhodnutí
Ještě se mi nestalo, aby se můj úvodník v Neviditelném psu tématem shodoval s námětem Posledního slova v Lidovkách – a to pro Lidovky píšu Poslední slovo přes dvacet let. Jenže o doslova úletu prezidenta Pavla se všude mluví a je to jaksi téma dne. Pozoruhodné je, že prezidentovi mejou hlavu i tak ideově čistí kazatelé pravdy a lásky, jako je Alexandr Mitrofanov, takže to už opravdu koza dojí krev. Ono tedy není z Maroka do Prahy zas tak moc daleko, záleží na tom, odkud by se letělo. Z Marrákeše je to něco přes 4 hodiny, z Casablancy s přestupem 6 a půl a z Agadiru 7 a půl hodiny. Jsou to holt dva dny na cestách, ale kdyby se generál v obci Černouček najednou před urnou zjevil, bylo by to ještě větší haló, než když se v lednu 2018 ve volební místnosti v pražských Stodůlkách objevila před volícím prezidentem Zemanem nahatá soudružka z hnutí Femen s nápisem ZEMAN, PUTINOVA DĚVKA na holých ňadrech. To je ale spekulace. V Černoučku bude o volebním víkendu živo, všude plno reportérů a budou vyhlížet helikoptéru. Bude je bolet za krkem.

Teď k tomu dobrému znamení. Rozruch vyvolaný prezidentovou absencí ukazuje, jak si vážíme voleb jako institutu. Po většinu mého života byly volby totální šaškárna, jako jsou dnes v Rusku, Bělorusku a v mnoha dalších zemích. Pro šťastlivce později narozené uvedu jen malý detail: tehdejší režim ve svém cynismu zašel tak daleko, že takzvaná plenta, tedy ochrana místa, kde si máte připravit volební lístky před příchodem k urně, byla skládací a zůstávala uložená na viditelném místě v koutě místnosti. To je chválabohu pryč. S velkým znechucením vnímám řeči, že volby jsou přežitek a že ta správná liberální demokracie je vláda občanské společnosti, právního řádu a efektivní soudní moci – naše je pravda, a kdo je proti, půjde do basy, takový je výsledek. Tohle zatím kvete na akademické půdě a v několika málo sledovaných médiích, která by dávno chcípla bez finanční podpory pokrokových miliardářů. Zkrátka, volby jsou u nás pořád ještě in. Respektuje je i ten, kdo k nim nechodí. To je součást občanských práv.

Jakmile jste ale politik, holt k volbám jít musíte, protože skrze volby jste politikem. Nelze být politikem a na volby se vybodnout. Takže na místě pana prezidenta bych místo omluv a vyjádření lítosti koukal po leteckém spojení z Marrákeše, Agadiru nebo Casablanky.

Zkrátka z místa, kam se dá na motorce dojet nejblíž.

Holt, je to psichika
Umím gramatiku docela slušně, takže se mi nesmějte. Psichika je psí psychika a slovo jsem si vymyslel na základě dlouhodobého pozorování pejsků. Zblízka jsem jich vystřídal pět a půl – ten pátýa půltý je Marly zvaná Mařena, český fousek Anny a Patrika, takříkajíc našich mladých.

Ukázka psichiky. Marly vulgo Mařna se bojí Nory. Před patnáctiletou stařenou na vratkých nožkách, pod plachetkou osobou, je Marly ochotná sebou seknout na záda a obnažit bříško. Marly, roční pes v plné síle kdykoli schopná výkonu jemuž s Ljubou říkáme „lanovka": trysk do prudkého kopce přes vrstevnice nahoru a dolů, jako lanovka nebo výtah Otis.

Táž Marly se ale vůbec nebojí Gari. Ta taky není žádná mladice, ale není to žádná pod plachetkou osoba, je to statná psí ženská a dovede zavrčet. I na Marly.
Co na to Marly? Nic. Pokrčí rameny kdyby bylo třeba předvede lanovku. Na což se Gari už dávno nezmůže.