RODINA A PŘÁTELÉ: Pád obrazu giganta šikovnosti
Bydlíme ve Zvoli už čtvrtý měsíc. Tento víkend dozrál k úklidu v garáži. Úklid? To je slabé slovo. V garáži se zatím shromáždilo všechno, co nemůže být nikde jinde (ostatně, tohle asi platí o každé garáži...). V sobotu jsme intenzivně pracovali a v neděli to nebylo jiné. To, co se v garáži nashromáždilo, bylo třeba umístit do skříní, které byly v našem bývalém bytě vestavěné do zdi.

Mnoho příležitosti pro giganta šikovnosti ve stylu strýce Podgera od Jerome K. Jerome! Prozradím dva mé vrcholné výkony, oba spolu souvisejí.
Práce vrcholily, načež se ukázalo, že bude třeba přišroubovat čtyři nohy na dřevotřískovou desku. Vše mají v OBI, ochod je vcelku nedaleko, v Modřanech, auto před barákem, konkrétně před garáží.
Vyšel jsem tedy domovními dveřmi, usedl do auta a uvědomil jsem si, že jsem si nechal peněženku s penězi a doklady uvnitř. Otevřel jsem tedy roletu garáže (elektrický pohon)... načež na mě vypadla ta deska, kterou jsem si před tím vtipně opřel o roletu zevnitř. Takto povzbuzen a nabuzen jsem odjel do OBI, koupil nohy, nechal si poradit od šikovné prodavačky, jaké šroubečky jsou vhodné, s nohama a krabičkou šroubečků odjel s vozíkem ke kase, tam jsem si vyměnil několik duchaplností s kasírkou a pak jsem odjel s nákupem domů, abych zjistil, že kvůli tlachání s kasírkou jsem šroubečky nechal tam, u kasy.
Ve škatuli se spojovacím materiálem jsem našel spoustu jiných šroubečků, ale pocit dokonalé profesionality, ano, ten mi i tentokrát utekl hodně daleko. Někam do Modřan ke kase.

PSÍ PŘÍHODY: Zase rvačka se svatozáří
Bart si už musí připadat jako Limonádový Joe. Opět se střetl a zvítězil, avšak mu náleží bez nejmenších pochyb bílý klobouk: agresorem byl TEN DRUHÝ! Já se tedy divím, proč ti pejskové na Barta pořád útočí, když od něho vždycky dostanou nakládačku. Tak se stalo i tentokrát. Bart na vodítku a s košíkem na hubě, protivník z rodu ridgebacků, s pruhem obráceně rostlých chlupů na zádech, prý vyšlechtěný v Africe k lovu lvů (moc s e mi tomu nechce věřit, já je v té Africe viděl, ty lvy, chudáky hubené potvory, ale takového ridgebacka by přerazil i hodně hubený lev ocasem na dva kusy), vyletěl na Barta ze křoví. Z téhož křoví, ze kterého na něho vyletěl před mnoha lety první Bartův jedlý pes - když byl Bart skoro ještě štěně, důvěřivý a radostný, jen by si s pejsky hrál a vůbec se nepral; tenkrát ho napadl velký černý chlupatý pes, Bart se během deseti vteřin naučil prát, psa zpráskal a od té doby se mu pojídání jedlých psů líbí nade vše na světě.
Zpátky k aktuální rvačce. Byla velmi krátká. Bart nemůže kousat, takže používá hlavy jako beranidla. Máchne a bum, napálí útočníkovi ránu, jako když kopne bejk, a lví pes se válel na zemi a Bart se smál, až se za břicho popadal. To se mu to pere, s bílým kloboukem na hlavě!