StarDance u hrobu České televize
Na obrazovku České televize se vrací soutěžní pořad StarDance s moderátory Markem Ebenem a Terezou Kostkovou. To bude zase v alejích nablito! Pořad s licencí koupenou od BBC funguje jako pověstný červený hadr na býka, podpořený vidlemi do zadku (předmětného býka). Dívá se na něj bezmála polovina diváků všech televizních stanic a na vyhlašování výsledků je zvědavý každý druhý divák, dělá to 56 %. „Co je veřejnoprávního na producírování celebrit? Na to by lidi přece koukali i na komerční televizi,“ zní obvyklý argument. Nic veřejnoprávního na tom není, odvysílání zastane kdokoli – tohle teď bude znít veřejným prostorem.

Dovolím si k tomu připojit vlastní skromný názor.
Z veřejnoprávní televize a rozhlasu se stala politická kauza. Je to zaviněno převládající politickou orientací zpravodajské a publicistické složky obou médií. Tak to prostě je. Přiklánějí se k postoji tradičně označovanému jako liberální. Vzniklo to historicky už během transformace počátkem devadesátých let, v procesu přerodu někdejší hlásné trouby komunistického režimu ve svobodné otevřené médium. Kritici argumentují, proč mají lidi tohle platit, ať už přímo jako koncesionáři, nebo nepřímo daněmi přes státní rozpočet.

Když se ale podíváme na čísla České televize, zjistíme, že zpravodajství a publicistika mají 5% sledovanost, ale zábava třikrát víc (16 %) a dětské pořady 30 % (sem patří kreslené filmy i vzdělávací pořady). Už to naznačuje, že je to především zábavní a kulturní instituce. Zpravodajství a publicistika jsou důležité, ale hlavní tahák sledovanosti je něco jiného. Problém ale zůstává. Proč to mají platit koncesionáři, respektive stát? Proč to mají platit ti, kdo se na ČT nedívají?

Proboha, stát dává 12 miliard korun ročně na galerie, muzea a kulturní památky. Kolikrát ročně jsi byl, milý čtenáři (vypůjčuji si oslovení od Mariana Kechlibara), v muzeu, v galerii nebo na nějakém hradě? Kdybych měl sám udělat v tomto ohledu zpověď, přestali byste Astona číst, protože byste usoudili, že je to kulturní hovado. Zkrátka, kultura byla vždycky podporovaná. Dříve ji drželi mecenáši, teď to převzal stát. Je to správné. Podpora kultury patří k zásadním povinnostem státu. Veřejnoprávní média fungují, mají svoje publikum. Snad ČT získá do svého čela osvíceného profesionála, který ji konečně přivede do 21. století. Potřebuje modernizaci. Podříznutí krku ale není ta správná metoda.

Nejednou jsem tu vyjádřil obavy o další osud ČT a ČRo. Útoky ze strany SPD a PRO jsou slabomyslné jako vše, co tyhle partaje dělají. Beztvarý beznázorový Babiš se jejich tlaku podvoluje. Nedělá mu to potíž, protože oprávněně nemá liberály rád a tuší, že jím pohrdají (nejen proto, že si myslí, že se mlíko tvoří krávě v žaludku). Hrozí nebezpečí, že se veřejnoprávní média zhroutí a přestanou fungovat. Nezmizí docela. Zbude z nich něco jako vesnické hlášení přes ampliony.
Zábavu převezme někdo jiný. I tu licenci na StarDance koupí někdo jiný. Ale do pořadu nasere reklamu každých deset minut. Chcete to?

Sluníčko a zima
V noci byla docela kosa a ráno jsem litoval, že jsem s pejsky vyrazil ven bez rukavic. Naštěstí mi Ljuba našla zašantročenou čepici, to bych potenku pískal! Pak vyšlo sluníčko, ale taky to nebyla žádná sláva. Dopoledne jsem strávil u počítače v pracovně. Gari s Norou asistovaly, to snad nemusím dodávat.

V poledne jsme se odsunuli dolů, do kuchyně, jak jinak. Nora se podívala dveřmi a vidí sluníčko. Chci na sluníčko! Pustil jsem ji ven. Za chvilku byla zpátky. Je tam zima! Pustil jsem ji dovnitř. To už přišla Gari. Kouká prosklenými dveřmi a vidí sluníčko. Chce ven. Pustím ji. Za chvíli je zpátky, že je tam zima. Pustil jsem ji zpátky a to už tu byla Nora, která zatím zapomněla, jaká je venku kosa a viděla sluníčko.

Metodou „copy and pastee" duplikujte předchozí odstavec patnáctkrát a získáte představu, jak u nás probíhala polední siesta.