JAK ŽIVOT JDE: Vzpomínky na Egypt a skotská dáma
Vzpomínky na Egypt
Nebyl jsem v Egyptě a nijak po tom netoužím - mimochodem, zde odbočím. Je to pár let, byl jsem na středisku u mé lékařky a čekal jsem v čekárně a trávil si dlouhou chvíli zkoumáním mapy světa, mapující výskyt žluté zimnice. Koukal jsme na tu mapu bezmyšlenkovitě a najednou mě osvítilo poznání: ty země, kde není žlutá zimnice, to jsou země, které mám rád a kam chci jezdit: Itálie, Francie, Británie, Norsko, USA, Japonsko atd. Mezi těmi atd. Egypt nebyl. Nic z toho neplyne, nejsem rasista, sexista, fašista, komunista, macho maniak.
Jenom do toho Egypta se mi moc nechce, nicméně jsme byli v neděli s Ljubou na veletrhu cestovního ruchu. Což je úžasná podívaná, pokud neznáte, nenechte si ujít - to je voňavý svět na dlani a do něho patří naše republika, jsou tam nabídky cest po všech našich regionech - kempy, cyklostezky, památky, atrakce, ochutnávky vína, zkrátka, moc příjemné to je.
Hýml, já se furt nemůžu dostat k tomu Egyptu!
Ten tam taky měl své pěkné zastoupení a na stánku tam měli usazeného egyptského kaligrafa, který na ozdobný papír maloval zájemcům krasopisná přáníčka.
Dech se tajil nad uměním toho člověka! Když jsem tak na něj koukal, trochu jsem zalitoval, že máme tak buransky jednoduché písmo, že tam nejsou ty obloučky a vlnovky a zákrutky, kaligraf maloval redisperem a když byl hotov, odložil redispero a popadl pero špičaté a domalovával puntíky a čárčičky. Strašně krásné to bylo a já jsem se ostýchal si mu říct, aby mi taky něco namaloval a Ljuba se taky ostýchala, abychom neobtěžovali - to byla pošetilost, protože ten člověk tam byl kvůli tomu, jen proto ho poslali z Egypta, aby psal přáníčka.
Jenže ono to bylo tak krásné, že jsme s e mimoděk báli prostým přáním tu krásu pokazit, jako zničíte motýlí křídlo, když na ně sáhnete.
Skotská dáma - byla ve skotském stánku. Tam jsem se zajímalo cestu do ráje whisky, na ostrov Islay. Ne snad, že je to na pořadu dne, ale někdy v dohledné budoucnosti se tam chceme podívat, což není žádná legrace, to se musí do Glasgow a odtud vlakem do Oban a odtud lodí na Islay.
Chtěl jsem vědět, jak se to správně čte, to Islay.
Takže to reprodukuju, jak to říkala ona skotská dáma:
"Ajla!"
O důvod víc, proč tam jet. A o důvod víc, těšit se na duben: ustanovil jsem si nealkoholový první čtvrtrok,a 1. dubna si dám skleničku Lagavulinu, whisky z ostrova Ajla. Nebo to bude Laphroaig, to je Lagavulinův rodný bratr.