2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 22.5. 2006,
  • Obyvatelé Černé Hory rozhodovali v referendu o odtržení od Srbska
  • Macek se za urážku manželky odvděčil Rathovi záhlavcem
  • Paroubek okamžitě označil pohlavek Rathovi za politický útok ODS
  • Podle Topolánka by měl Macek zvážit členství v ODS, ten k tomu nevidí důvod
  • Rathova snaha vysvětlit zubařům záměry s neziskovkami se setkala s pískotem
  • Pamětníci z řad politických vězňů uctili památku obětí komunistického režimu
  • Patrasová protestuje proti spotu komunistů, zneužívání dětí je hyenismus
  • Českem se prohnala vichřice, nejvíc řádila ve středních Čechách
  • Počasí v Praze: nárazový vítr, v sobotu déšť

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Duel bez noblesy
    Po půldruhém desetiletí jsme se dočkali toho, o čem jsme se domnívali, že je podstatou demokratického politického systému, totiž volebního střetu konceptů. Stojí zde proti sobě koncepce tradičně pojímaného sociálního státu, založeného na více či méně důmyslné soustavě pobídek, dotací, restrikcí a daňové penalizace, a koncept maximiálně volné ekonomiky s minimální státní intervencí. Oba koncepty mají svoji nespornou legitimitu, tak či onak se realizovaly a realizují. Samozřejmě byly obsaženy v našem politickém životě minulých obdobích, avšak tentokrát na sebe narážejí ve více vyhraněné podobě, než kdy před tím. Předvolební boj ovšem provázejí i špinavosti a nechutnosti a těch je letos tolik, že se na jeho podstatu někdy zapomíná. I proto se čekal první televizní duel sociálního demokrata Jiřího Paroubka s občanským demokratem Mirkem Topolánkem.

    Televize |Prima, která pro duel poskytla arénu, udělala všechno proto, aby udržela duelanty v mantinelech věcnosti a slušnosti. Vybavila moderátora Petra Šimůka pravomocí pohrozit v krajním případě miniisterskému předsedovi a šéfovi hlavní opoziční strany, že jim vypne mikrofon, když budou zlobit. Dalším krokem byla úprava diváckého esemeskového hlasování: místo obvyklého "kdo zaujal nejvíc" zněla otázka "přijdetek volbám, ani či ne".

    Střetnutí se stalo přehlídkou programových hesel, prošpikovaných vzájemnými invektivami. Jeden druhého poslouchal jen natolik, aby byl schopen protivníka načapat na švestkách. Když ale Topolánek nadhodil, že by o (ostatně velmi zajímavém) konceptu mezigenerační solidarity chtěl diskutovat "i s vámi", tedy se sociálními demokraty, narazil na velmi tvrdou vodu. Nicméně dveře byly veřejně pootevřeny. Na stole se ocitla i karta zvaná "velká kooalice". S Topolánkem si ji nedovedu představit, hodil ji na zem Paroubek, ovšem neřekl, že v žádném případě s nikým jiným není velká koalice možná.

    Výhodnější pozici měl Paroubek. Jeho výchozí teze je "proč měnit soustavu, když funguje". Při současném rekordním růstu ekonomiky je to teze, která zabírá. Topolánek byl v nevýhodě, protože musel vysvětlovat, že to, co funguje dnes, nemusí fungovat zítra a že modré návrhy reforem stavějí základy pro budoucí prosperitu, aniž by vstavovaly zemi a její obyvatele rizikům. Dělal co mohl, ale asi přesvědčil jen přesvědčené. Paroubkovu zamračené vůli odmítnout cokoli, co zavání změnou, se snažil čelit úsměvem. Bylo to i sympatické a Paroubek šlápl hodně vedle, když závěrem Topolánka obvinil, že není ochoten hovořit o konceptech, ale o hloupostech a lžích. Pak mu ale Topolánek nepodal ruku a bylo po noblese. Aspoň mu nedal facku.

    JAK ŽIVOT JDE: Rušivý vliv mobilu , Divný stopař 2

    Dnes jsem strýce Podgera udělal hned dvakrát, díky mobilu. Měl jsem docela velký frmol, na oběd jsem se zastavil u pumpy Benzina v Holešovicích, koupil jsem si tam sendvič a petflašku limošky a stálo to mrzkých cca 70 korun. Sahám do šrajtofle a zazvonil mobil. Přijal jsem hovor a jen očkem jsem zahlédl, že mám v peněžence kilčo a pětikilo. Zaplatil jsem, pumpová krámská mi podala desetikorunovou a dvacetikorunovou minci a na pult položila dvě dvoustovky. Mechanicky jsem vše sebral a dal do peněženky a telefonoval dál.
    "Pane," řekla mi tónem, který znamenal "ty vrahu", vy jste platil stokorunou!"
    Kouknul jsem do peněženky a vidím, ano, pětikilo v ní je a kilo zmizelo a místo něho dvě dvoukila. Omluvil jsem se a vracel jí ty bankovky.
    "Platil jste stovkou," ječela. "A vzal jste si dvě dvoustovky!"
    Nevím, zdali čekala moje harakiri. Kdybych byl zpěvák, který nazpíval platinovou desku, zpoza stojanu s pornočasopisy (nezbytná součást výbavy české benzínové pumpy) by se vynořil fotograf nějakého šajsblattu typu Pecka nebo jak se ty plátky jmenují a vyfotil mě. Naštěstí jsem nenazpíval žádnou gramofonovou desku, to je jedna z mála profesních činností na světě, kterou jsem nikdy nedělal.
    Pak jsem byl na zámku Štiřín, kde jsem v kongresovém centru měl povídání o digitální fotografii z titulu mé pozice lektora Institutu digitální fotografie IDIF. Šel jsem se preventivně vyčurat a nad mušlí mě zastihl další telefon.
    Pokud jste nikdy v tom centru nebyli, pak vězte, že je to podivuhodná stavba, připomínající spíš sochu než barák, kde všechno je zakroucené a zvlněné a pokryté mozaikami a mosazným plechem, všechno, dokonce i okolí zmíněných čurmušlí je mozaikové a dveře od hajzlu jsou též mosazné. Takže jsem dokonal své aniž jsem cokoli nepřístojného provedl a stále hovoře jsem vešel do předsíně, kde bylo patero plechových dveří, takže jsme zamířil k východu, otevřu, stále s telefonem u ucha vejdu, tam stály nějaké dámy a čekaly na čurací připuštění, ještě mi blesklo hlavou, jak je to ponižující, tohle dámské čekání na záchodě ve frontě, že se něco proti tomu nevymyslelo, přinejmenším, že není nějaká norma, kolik má být dámských míst na hajzlu, a jdu dál, načež dámy začaly vřískat:
    "Jste na dámském hajzlu, pane!"
    Nezbily mě.
    Vysvětlil jsem jim, že jsem našinec, tedy jejichnec, anžto jsem feminista.

    Divný stopař 2
    V pátek jsem tu psal o stopaři, který stopovala mávaje cédéčkem. Několik čtenářů se domnívá, že by to mohl být tachograf a že dotyčný stopař mohl být řidič náklaďáku v nouzi, který tímto způsobem dával najevo příslušnost k cechu. Líbilo by se mi, kdyby to tak bylo. Lidi by se měli cechovně označovat. Kuchař by chodil v kuchařské čepici a novinář... já bych klidně přijal čepici s cípy a rolničkami.