Je to budíček pro všechny
Na dronovém incidentu v Polsku je zajímavé, že je v podstatě jedno, zdali to byla zamýšlená ruská provokace nebo jenom úlet a technická chyba. Vpád dvacítky dronů na území členského státu NATO (který má na svém území základnu a v ní 10 tisíc amerických vojáků) tak či onak zafungoval jako test reakce Polska a celého spojeneckého systému.

Stalo se zvykem, že když se něco stane, saháme po všech nočnících po ruce a lejeme si na hlavu chcanky. Tak se stalo i v tomto případě. Ze chcíplých dronů se ještě kouřilo a už média duněla sebeobviňováním, kdo a co a jak selhal. Reálně vzato byla reakce rychlá a adekvátní. Nemá smysl srovnávat počet sestřelů s tím, co dokáží Ukrajinci: to je připravená a zkušená země ve válce, kdežto drony pronikly do mírového Polska. Je tedy na vojenských analyticích, aby posoudili výsledek a výsledek komunikovali s veřejností.

Je třeba posuzovat i reakci politickou, v širokém i domácím kontextu. Někdo skutečně selhal, u nás jsou to minimálně dvě partaje kandidujících ve volbách, obě uzurpující přídomek „vlastenecká": SPD a otevřeně kolaborantské Stačilo!. Názorovému přemetu Andreje Babiše se můžeme smát, ale podstatné je, že se jakožto předák subjektu s největší voličskou podporou v zemi jasně vyjádřil pro podporu Polska. To je dobře. SPD a Stačilo! si zaslouží pohrdání a kéž by se projevilo ve volbách.

Je to budíček pro celou Evropu, ovšem obzvlášť pro tu její část, která byla v ruském koloniálním područí přes čtyřicet let. Rusové ji nezastíraně chtějí do své sféry vlivu vrátit. Podaří se jim to?

Bude záležet na tom, jestli to lidé dovolí. Budíček by to tedy měl být hlavně pro politiky. Je třeba posilovat obranu, to jistě. Ta se ale nejvíc posílí tím, že lidé uvěří ve smysl vládního počínání. Osobně nedovedu pochopit, proč se v probíhajícím čtvrtém roce války tak málo mluví o protivzdušné obraně. Vidina letounů F35 za deset let je pěkná, ale reálná válka se transformovala jinak. Přispěje polský budíček k budování něčeho, čemu Izraelci říkají Iron Dome? Nákup tanků Leopard ve mně pocit většího bezpečí jaksi nevyvolává. A to jsem člověk, který žádný budíček nepotřebuje. S technickými detaily samozřejmě nejde chodit na trh, ale bylo by třeba ten záměr důrazně proklamovat a získat pro něj veřejnost.

Teď je na to mimořádně vhodná doba.

Pes v posteli

Pes v posteli? V žádném případě! Ale co takhle… na kanapi?
To je ovšem jiná píseň. V pracvně mám kanape a taky psí pelech a záleží na tom, která si co zabere. Dneska to vyšlo tak, že na kanapi zaujala místo Gari.
To je dobré. Rád vidím, když je na kanapi Gari.
Vysvětlení prosté. Přestože je Gari akční a všude vleze a všechno chce vidět, když spí, tak spí a nemele sebou. Takže když si po obědě vlezu na kanape a dám si dvacet, Gari mi slouží jako ohřívadlo. Má hebkou srst, položím jí ruku na tlapku a… probudím se až za půl hodiny.