Od nevím k nechci
Petr Fiala už od jara couvá od původně schvalovaného návrhu eurozákona o šmírování internetové komunikace pod záminkou „boje proti dětské pornografii". Pořád ale nebylo jasné, jaká bude pozice Česka při hlasování, až k němu na dánský návrh 14. října dojde. Premiér na tiskové konferenci po jednání vlády teď jednoznačně řekl, že české stanovisko bude zamítavé. Tak je to správné. Vaše slovo ať je ano, ano, nebo ne, ne, učil nás Ježíš. Před oddávajícím taky nemůžete říct „zdržuju se". Musíte se vyslovit „ano" nebo jít pryč. Jiná možnost není.

Otázkou je, co se stane, když prostoduší Dánové bez zkušenosti s totalitní praxí fízlovský zákon prosadí v domnění, že skutečně jde o dětskou pornografii. Řešit to nebude Petr Fiala. Oříšek to bude i pro příští vládu… s hodně velkými výhradami, protože půjde o zásah proti něčemu, co se vymyká kompetenci jednotlivých národních států. To ale berte jen jako ironickou poznámku na okraj.

Podstatné je, že oni to nakonec prosadí. Lákadlo je příliš silné. Kontrolovat, řídit, regulovat, dopadnout, potrestat. To se snadněji dělá, než „pochopit, umožnit, usnadnit, uvolnit". I kdyby se to nepovedlo 14. října, oni s tím přijdou zase. Jsou jako termiti. Hryžou, hryžou, až se prohryžou. Malý příklad z domoviny: Nastal poprask, když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání měla na sebe vzít cenzurní povinnosti nad podcastery. Stáhli se. Nastal klid na pěšině. A bum, v březnu Parlament tiše schválil novelu a od května má RRTV nové pravomoci, zapisuje poskytovatele (včetně podcasterů) do evidence z vlastní iniciativy. Podcasteři se nemusí sami hlásit, ale RRTV je může vyhledat a k zápisu donutit. Neplnění může vést k sankcím (pokuty až miliony Kč). RRTV tvrdí, že cílem není cenzura, ale ochrana spotřebitelů. To ale Husákův a pak Jakešův Úřad pro tisk a informaci taky nikoho nebuzeroval. On jenom chránil občany před dezinformacemi nepřátelských ideologických center.

Takže znovu, oni si to nakonec prosadí už pro to, že společnost vadne, odpor klesá, pamětníci skutečné tvrdé totality mizí ze scény. Zabránit se tomu nedá, lze to oddálit. To vláda Petra Fialy konečně začala dělat a je třeba za to vyslovit uznání.

Jak to s tebou je, Gari?

Je to němá tvář, nepoví. Možná by mlčela, i kdyby uměla mluvit.
Stalo se, že vlítla – jako vždycky – na dvorek u sousedů. Vždycky tam všechno proběhne, zkontroluje a vypadne. Někdy tomu pomůžu řízným „koukej mazat". Zrovna jsem se nadechoval, když jsem si všiml, že na dvoře je kocour.

Byl napůl skrytý plachtou, koukal ven. Mám své zkušenosti s kočkami. Ano, utíkají před psem, ale ne vždycky. Co dovedou jejich drápky vím ode dne, kdy jsem s babičkou Josefkou cpal takovou kočku do pytle, abychom ji odvezli k veterináři.

Gari mu proběhla deset centimetrů od čumáku a vypadla, přesně podle mého přání.
Věděla o něm? Nebo dělala, že neví? Jak to je?
Nemá smysl se ptát. Tohle se nikdy nedozvím.