Zugspitze v mlze
Milan Mikulecký je jeden z mála publicistů, kteří reagovali na páteční rojení šesti ministrů vnitra evropských zemí na nejvyšší německé hoře Zugspitze. Tématem byla migrace. Skutečný cíl, jak to Mikulecký přesně definoval, byl jiný: posílit víru obyvatelstva, že se v té věci něco dělá. Ve skutečnosti jde jen o kouřovou clonu zakrývající skutečnost, že nedělají nic, co by mělo aspoň malou naději na efekt. Před deseti lety problematiku v týdeníku Reflex přesně charakterizoval povolaný odborník, izraelský bezpečnostní expert Dan Schueftan. Evropa je na dobré cestě podobat se Blízkému východu, konstatoval.

Během následujících let došlo ke dvěma procesům. Schueftanovo proroctví se naplňuje, to je ten první. Druhý proces je pozitivní: politické elity zvolna otevírají oči k realitě. Je ale na čase jasně říct, v čem je hlavní překážka k nápravě.

Mluvme bez servítků. I kdyby se stalo, že se po volbách ujmou moci Andrej Babiš a Tomio Okamura, narazí na zásadní problém. Je to azylová legislativa, která se od války po dnešek postupně navrstvila do absurdních podob. Jsou to provázané zákony a mezinárodní smlouvy s váhou mnohdy převažující národní legislativu. Sledujme snahy italské premiérky Giorgie Meloniové. Naráží na italskou justici. Její vicepremiér Matteo Salvini ještě jako ministr vnitra ze stejných důvodů narazil ve svých snahách invazi zastavit. Přitom to, co třeba Rusko a Bělorusko otevřeně dělají má naprosto jednoznačně charakteristiky invaze s cílem přispět k rozvratu dosud svobodné Evropy. O tom, že mají prsty v pašeráckém byznysu v Africe i Asii, se nedá pochybovat.

Páni ministři mohou rokovat na Zugspitze jak chtějí, ale dokud bude policií propíchnutý gumový člun citován v evropském tisku jako novinka a vynález, budou to všechno jen plané řeči. Východisko je jediné: muselo by dojít k politické shodě uvnitř jednotlivých států a následně mezi nimi, aby se zákony a mezinárodní smlouvy změnily.

K tomu nedojde. Až krize naroste tak daleko, že dokonce i elity pochopí, jak jsou i ony samy ohroženy, politická váha nových majitelů Evropy bude tak silná, že změny zákonů absolutně nebudou myslitelné.

Pro naši zemi je jediné řešení, totiž držet se polského příkladu. Musíme být neoblomní vůči pokusům Německa (a jistě i Rakouska) házet k nám migranty přes plot. Ty pokusy tu jsou a bude jich víc. Ostatně si myslím, že o tom se na Zugspice jednalo (v evropské novořeči se tomu říká „solidarita"). Nečekám, že by nám o tom náš ministr vnitra Vít Rakušan řekl pravdu.

Boj o prášek

Noře se udělala na levé tváři boule. Už jsme to měli, řešili, takže se vše opakovalo. Veterina, předpis, penicilin.
Tím to ovšem jen začíná. Jak prášek do Nory dostat?
Ljuba na to šla přes měkký sýr. Já Noru držel, Ljuba aplikovala. Výsledek? Pilulka na podlaze a ze mě byl sýrový panáček, pomazané ruce, triko, i na obličeji jsem měl máznuto.
Není ale náhodou, že člověk ovládl zvířecí říši. Je lstivý. Vypravil jsem se tedy do krámu a paštika májka pomohla. Ona má tak brutální vůni, že Nora plíseň penicilinu necítí.
Má to ještě jednu výhodu. Já májku rád a budu užírat.