Piráti chtějí komunistu lídrem, no a co?
Piráti uspořádali své oblíbené referendum a potvrdili Vladimíra Votápka jako svého volebního lídra v Karlovarském kraji. Širší veřejnost v poslední době zná Votápka jako rozumného a do věci zasvěceného komentátora ruských záležitostí, zvláště v souvislosti s přepadením Ukrajiny. Když si přečteme jeho heslo na Wikipedii, musíme uznat, že si na něm někdo opravdu smlsnul. Většího komunistického padoucha aby pohledal. Jenže ono je to podobné jako s „rozvědčíkem Pavlem". V roce 2025 lidi zajímá, co dotyčný/á dělá a co si myslí dnes. Osvědčuje se rčení majora Terazkyho, „čo bolo, to bolo, terazky som… kandidátom za Piráty".

Upřímně, mě na panu Votápkovi víc vadí, že je Pirát, protože Piráti a jejich spřeženci Zelení jsou novodobí komunisté. Progresivismus je stejný civilizační mor jako komunismus. Klasičtí komunisté nemohou za to, že Evropa ztrácí dech a že se z druhořadé mocnosti propadá do ještě nižšího patra, pokud jde o roli na celosvětové scéně. Takže znovu: komunistický škraloup Vladimíra Votápka je vyschlý, nezajímavý a vrtá se v něm jen ten, kdo se mylně domnívá, že to někoho pálí. Piráti jsou aktuálně, tedy dnes, součástí extremistické levice, která ničí náš svět a Votápek je povede do voleb v Karlovarském kraji.

Když už ale někoho zajímá komunismus a jeho role, měl by se přestat zabývat panem Votápkem. Díky našim skvělým médiím, především televizi Prima, se podařilo Kateřině Konečné vytáhnout komunistickou káru z hnoje, kam po zásluze zapadla. Teď skvadra seskupená pod firmou Stačilo! hlásí změnu režimu, hraje si na disidenty, prorokuje převrat a těší se na prebendy v Babišově vládě. Celkem realisticky, protože Babiš „nemá koaliční potenciál" a někým koalovat bude muset.

Pamatujete, jak morální majáci nechtěli jít do koalice se Zemanem? A jak to dopadlo, s následky dodnes trvajícími?

To jsou reálné problémy a závažné otazníky. Ne, že pan Votápek studoval na Lomonosovově univerzitě. On taky studoval v Oslu a nizozemském ústavu mezinárodních vztahů Clingendael.

Starý pes

Jedu takhle autem sousední vesnicí. Je tam úzká ulička, musíte dát pozor, můžete ta potkat auto, ale taky autobus. Nebo psa.

Byl to starý pes neurčité rasy. Stáří se dalo odhadnout podle rozvážné chůze, šedé brady a moudrého pohledu. Šel pěkně při levém okraji vozovky. Tak to má být, kéž by to všichni lidé dělali. Hodně jsem zvolnil (vzhledem k dané rychlosti skoro zastavil) a moje oči se potkaly s jeho očima.
Díky, šéfe, řekly mi jeho oči. To je od tebe hezký. Holt, jsme oba starý psi a musíme držet pospolu.