ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jen Miloš Zeman se ozval
Pět let uplynulo od masové vraždy, spáchané islámskými fanatiky v New Yorku. Za zmínku stojí, že ze všech našich politiků aktivních i penzionovaných se jako jediný v pondělí ostře vyslovil proti terorismu Miloš Zeman. Jako jediný označil islámský fanatismus za nejhorší problém této epochy a jako jediný opakoval svoji tezi, kterou pronesl už před pěti lety, že se s teroristy nevyjednává, že se s teroristy bojuje. Mělo by se Milošovi Zemanovi dát slovo i v debatě o tom, zdali se smíme odvážit mít na svém území součást obranného systému proti raketám se zbraněmi hromadného ničení, které tito lidé vyvíjejí a jejich výrobu připravují. Ostatní politici se totiž zatím v této věci chovají jako alibisté neschopní jasného slova ano nebo ne. Nejvíce opovrženíhodné je schovávání za "referendum". Jde přece o referendum v otázkách národní bezpečnosti. Zkusme udělat referendum o zrušení armády a uvidíme, jaký bude výsledek!

Má to ještě jeden aspekt. Nesmyslnými počiny, jako byla modernizace tanků (proti komu měly být nasazeny?), výroba podzvukových bitevníků (ukázalo se, že je nepotřebujeme, prodali bychom, kdyby se našel kupec), teď zase nákup dvou set obrněnců za dvacet tři miliardy (jeden stojí přes sto milionů, patrně proto, že má zlatý volant a diamantová ložiska), těmito zřetelnými, až do očí bijícími nesmysly korunovanými Gripenem, letadlem sice velmi moderním, ale do výzbroje spojeneckých sil nezapadajícím, těmito nesmyslnými činy protekly ne stamilióny, ne miliardy, ale stovky miliard. Jistě někdo měl podíl. A říká se tomu obrana, říká se tomu zájem státu, říká se tomu suverenita.

Dostal jsem se daleko od původního tématu, totiž od konstatování, že Miloš Zeman byl v pondělí jediný, kdo se vyjádřil, byť nenápadně, jen tak mimochodem v Právu. Ale zase ne tak daleko. Ten terorismus, se kterým je nutno dle Zemana bojovat, není výstřelek, není omyl, není anomálie. Je to hrot oštěpu namířeného na naši civilizaci a my se tváříme, že to nevidíme. Je dokonce "politicky korektní" to nevidět.

JAK ŽIVOT JDE: Zase předvolební kampaň
Za měsíc a něco zase budou volby. Už jsem zahlédl volební plakáty ODS, kde pan Bém slibuje tuším že 450 km cyklostezek - kde? V Praze? Na ty jsem zvědav, na ty cyklostezky v Praze, viděl jsem je a použil naposledy nedávno v San Franciscu, to ano, v Paříži jich je nepočítaně, v Kolíně nad Rýnem, kam se chystám přespříští týden taky (tam mají cyklisté svoje semafory), ale kridioti na pražské radnici se zmůžou leda snad na krásnou dopravní značku CYKLISTO, SESEDNI S KOLA.

Pak jsme viděl billboardy nějakého spolku který slibuje, že z obce udělá výbornou adresu - a pak vídám šedivé plakátky připevněné na lucernách, které brnkají na nasranost v duši. Jsou, jak říkám, šedé jak myš a kladou "palčivé otázky" jako "proč se tady prodávají drogy" a "jak vysoko porostou činže" a podobně. Jsem věru zvědav, který spasitel světa se z toho vyklube. Na světě je hodně gaunerů, ale ti nejhorší jsou ti, kdo nabízejí spasení světa.

PSÍ PŘÍHODY: Iris a její sokyně
Už několikrát jsem se tu zmiňoval o tom, že v našem bloku v ulici na opačném rohu bydlí sokyně naší Iris. Štěkají na sebe - když ona jde kolem nás, vylítne Iris a řádí u vrátek a totéž dělá "ta druhá". Včera jsme ji (a samozřejmě její pány, tedy pána a paní) v lese. Bylo to setkání navýsost přátelské, my jsme si vyměnili milé "dobrý den" a obě psice se minuly bez náznaku nějaké nevraživosti. Ale pozor: stalo se to při našem návratu, tedy já a Iris jsme se vraceli domů, kdežto "ti druzí" na procházku teprve šli, kráčeli tam, odkud my se vraceli.
Ne, nemám vás za nedovtipné, jen je důležité zdůraznit, že opravdu jsme šli pak už nejkratší cestou domů a ta vede kolem onoho rohu, kde Irisčina sokyně - kterou právě potkala v lese - bydlí. No a jakmile jsme dorazili k vrátkům, za nimiž sokyně přebývá, Irda se naježila, udělala ramena -a přihotovila se k štěkací výměně názorů!
Tak tohle od tebe nebylo zas tak moc chytré a toto nemůžu předvádět jako ukázku tvé brilantní inteligence, nemyslíš, Irdo?