JAK ŽIVOT JDE: Návrat z Afriky
Posledních 14 dní jsem pobýval v africké Keňi na fotoexpedici, pořádané agenturou African Way. Už tam, v Africe, jsem si říkal: co já do té chudáka Hyeny napíšu, až s e vrátím domů? Obvykle popisuji cestovní příhody strýce Podgera a ani Ljubě (byli jsme v Africe spolu) ani mně se nic nestalo, co by stálo za legrační zmínku? Projeli jsme oblastmi jezer Baringo a Bogoria, jakož i oblastí Nakuru a strávili skoro týden v Masai Mara... a nic? Dokonce se nám nevylil do kufru akáciový med, který jsem koupil v sámošce v Nairobi přes důrazná varování a to je co říct, protože med v kufru, to už je něco! Vše se odehrálo bez ztráty kytičky... až v poslední chvíli, kdy v letadle hlásili, že přistaneme v Ruzyni za deset Ljuby! minut, se mi podařilo při zapínání pásu polejt Ljubu kafem!

Nicméně je mi jasné, že nemůžu pobývat 14 dní v Africe a nic o tom nevyprávět. Takže přece jen.
Na jezeře Baringo jsme bydleli v bungalovu v Roberts Camp. Po jezeře se jezdí i motorovými lodičkami a proto hned u tábora vedou do vody dvě mola, jedno je dřevěné, druhé betonové. Posledního rána, když už jsme měli odjíždět, jsem se procházel po břehu a zašel i na betonové molo, abych pozoroval ze vzdálenosti snad jednoho sta metrů hejno snovačů, krásných žlutých ptáčků, kteří si budují hnízda podobná pytlíčkům a věší je na větve stromů. Takže stojím na tom molu a najednou koukám, na vodě plave leknín nebo lopuch, těsně vedle mola. Nasadil jsem si tedy brýle a zjistil jsem, že to není lopuch, že je to hlava krokodýla a mám ji tak třicet centimetrů od nohy. Opatrně jsem tedy sáhl do kapsy pro Canon Ixus 950 IS a cvakl ho jednou, cvakl podruhé a pak jsem se opatrňoučce vzdaloval. Když jsem pak fotky ukazoval kamarádům, říkali, že jsem vůl a to měli samozřejmě pravdu, jenže když už jsem u toho krokodýla byl, tak by to byl hřích ho nevyfotit!
Takže o Africe zde budu obtěžovat ještě pár dní, zítra a příští týden, ale nebojte, brzo toho nechám.