JAK ŽIVOT JDE: Cesta do Benátek
Na přelomu týdne jsme s Ljubou podnikli fotografickou výpravu do Benátek. Přes Martina Zhoufa jsme se dostali k velmi příjemnému ubytování - rád poradím, pokud by někdo měl zájem. Výprava měla jedinou chybu - neudála se tam ani jedna podgerovská příhoda, všechno klapalo, neztratili jsme se, neztratili jsme nic, nespadli jsme z vaporeta - a to, že jsme při návratu nemohli odemknout a poplašené zařízení houkalo, to je jen drobný detail, který nevyváží fakt, že nemám o čem vyprávět, pokud bych nechtěl sdělovat senzační novinu, že v Benátkách jsou kanály a po nich jezdí gondoly.

Takže snad jen o těch gondolách. Na skutečnou gondolu se chceme vypravit, až tam pojedeme příště a nebudou nás tolik pohánět fotografičtí běsi. Tentokrát jsme jeli jen krátce - jsou tam totiž gondoly typu převozník, ty křižují Canal Grande , protože jinak byste se dostali přes největší kanál v středních Benátkách jen vaporetem anebo po jednom ze tří mostů, u Akademie, Rialto anebo u nádraží. Jsou větší, tyhle převoznické gondoly, a mají dva gondoliéry, jednoho vpředu, jednoho vzadu.
Drobná potíž - nikde není napsáno, kolik přívoz stojí. Takže jsme nastoupili - vejde se tam asi tak osm lidí, a dal jsem převozníkovi neurčitou hrstičku mincí. A on si nechal jednu a ostatní mi vrátil! Úplně mě to vyřídilo. Za námi pak nastupoval pán s dvěma ženami. Ukázalo se, že je to Nový Rus. Cpal převozníkovi desetieurovou bankovku. Převozník mu chtěl vrátit.
"My jsme tři," pravil Nový Rus.
Převozník dával najevo, že je to stejně moc a chtěl mu vrátit. Načež Rus utnul tu proceduru mávnutím ruky.
Deset euráčů, to je prkotina, jíž se vůbec nemíní zabývat.

Jako přídavek zde máte jeden lyrický portrétek, jak mi ho vyhotovila Ljuba Krbová: