Je to k popukání, jak se lékárníci s lékaři rvou o naše prachy a obě strany předstírají zájem o naše zdraví. Mají být antikoncepční pilulky na předpis? Vždyť každý doktor je každé holce předepíše a když ne, tak pro to musí být vážný důvod a on jí ho jistě řekne a byla by blázen, kdyby si je kupovala.

V tomto duchu by se dalo pokračovat: mají být cigarety na předpis? A chlast? Jedno i druhé škodí zdraví, je diskutabilní, co víc, já myslím že cigarety, jiní myslí, že chlast. Lékaři si nechtějí sebrat právo určovat, co si máme a co nemáme koupit. Podobně lékárníci řvali, když se měl aspirin prodávat v trafice a u pumpy.

O zdraví nejde ani jedněm, ani druhým. Jak to říkal před lety náš zedník pan Souček:
Doktoři jsou podvodníci. Kdyby nebyli, statisticky by žili ze všech lidí nejdýl, protože by nejdřív a nejlíp léčili sami sebe. Jelikož tomu tak není, je to důkaz, že je medicína podvod.

Zednická logika je neúprosná, zrovna tak jako je neúprosná chamtivost jak lékárníků, tak doktorů.
Ostatně soudím, že chamtiví jsou operátoři mobilních sítí a dobře se stalo, že jim EU zkrouhla zisky z roamingových SMS.
Zdánlivě to vzájemně nesouvisí. Ale jen zdánlivě. Společný jmenovatel je chamtivost.

JAK ŽIVOT JDE: Oči gorily
Ještě se ve vzpomínce vrátím k poslednímu semináři Idifu v pražské ZOO. Jedno ze zastavení je vždy v pavilonu goril. Když tam přijdeme, čekánás drobná obtíž - zapotí se čočky objektivů. Naštětsí tam mají foukadlo, kterým se dá objektiv vysušit, chytré opatření - takových podobných chytrých opatření je v pražské ZOO plno.

Králem houfce goril je pan Richard. Říká se o něm, že nemá rád foťáky s velkým objektivem a když na něj někdo takový kanón namíří, rád skáče na sklo a to pak je leknutíčko.

Přišli jsme tam a Richard nikde - jen členové jeh stádečka se tu a tam povalovali v hromadách dřevité vlny. Nakonec jsme ho našel: hned vlevo od vchodu, v zastrčeném koutě výběhu, má Richard pelíšek. Je to fakticky postýlka, asi metr nad zemí. Tam, v šeru, skoro ve tmě, ležel Richard.

Přistoupil jsem ke sklu. Ležel tak metr a půl od skla... naštěstí na druhé straně. Nedělal nic, jen tak ležel a koukal se na mě.

Ty jeho oči! Setkal jsem se s jeho pohledem už při několika předešlých návštěvách. Je to jiný pohled, než když se na vás dívá kterékoli jiné zvíře. Máte dojem, že se na vás dívá člověk zakletý do obrovské hmoty gorilího samce. Přepadl mě trapný pocit, že očumuju nějakého člověka, který tam leží a chce mít klid.

Takže jsem se vzdálil dřív, než se Richard pokusí mi sebrat foťák s nepřiměřeně velkým objektivem.