ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vražda malého Jakuba mění zákony
Hrůzný čin ukázal na nedostatky v ochraně dětí před pedofily, čteme v médiích. A že bude databáze pedofilů (kdo ji bude spravovat, jak se do ní člověk dostane, jak se z ní člověk dostane?), Slováci nepátrali po člověku, který utekl z léčby a zoufalý otec zavražděného chce žalovat českou policii za to, že chlapce málo hledala. To všechno souvisí s tragédií, a to vše je pochopitelné a zdá se i nevyhnutelné, ta reakce prostě přijít musela.

Nicméně je třeba se zmínit ještě o jiné stránce věci. Je to role rodičů. Tane mi na mysli příhoda z mého dětství. Bylo mi tak deset, jedenáct let. Šel jsem s otcem po ulici a otec mi vysvětloval, že jsou lidé, kteří ubližují dětem - zkrátka, způsobem mému věku úměrným mi vysvětloval, jaké nebezpečí mě může potkat. A já vzdoroval způsobem úměrným mému věku. Že bych se "takovému chlapovi" ubránil a kdesi cosi.
"Tak? Ubránil? Tak dávej pozor."
Po těch slovech mi otec zacpal ústa a vlekl mě sto metrů po ulici. Bylo to v Panské ulici, nikdy na to nezapomenu, za dne, v plném provozu, všude spousta lidí. Myslíte, že někdo vykřikl, člověče, co to děláte? Že někdo zavolal policajta? Že za námi někdo běžel, že se aspoň zastavil a ohlédl? Ne. Otec mě po těch sto metrech zatáhl do domu, tam mě v chodbě vyděšeného pustil a řekl:
"Pořád si myslíš, že by ses ubránil?"

Byla to dobrá lekce a jsem rád, že jsem nikdy podobnému nebezpečí vystaven nebyl. Ale pozor jsem si dával a s nikým cizím bych nikam nešel. To je role rodiny, nezastupitelná a nenahraditelná žádným zákonem, žádnou policií.
Což neznamená, že zákony jsou v pořádku. Mimochodem, připomeňme si povyk ochránců lidských práv proti kastraci těchto lidí. Ale to je zase úplně jiná kauza.

JAK ŽIVOT JDE: Rozumný důvod
Už několikrát jsem se zuzmiňoval o Neffově zákonu: Každá pitomost má minimálně jeden rozumný důvod. Podívejte se na tento obrázek. Ona postava s tváří napůl zakrytou, to jsem já. Kdo mě zná, pozná to podle kštice. Jsem zde zachycen při činnosti, přiznejme, podivné:

Fotila mě Ljuba včera večer a když jsem pak o celé té věci přemýšlel, napadlo mě, že kdyby nás někdo pozoroval, a stačilo by, kdyby viděl tu fotku, usoudil by nejspíš, že mi ruplo v kouli.

Ale neruplo. Dokonce jsem uavžoval o tom, že bych tu fotku sem dal jako hádanku. Co rozumného tady dělám?

Byl to test fotografické funkce rozpoznávání táře. Moderní digitální fotoaparáty poznají, že je v záběru obličej - a zaměří se na něj. Zkoušel jsem, jak velkou část obličeje potřebují k zaměření - a co všechno pokládají za obličej. Použil jsem fotoaparát Fujifilm Finepix 200 EXR, Fujifilm je totiž v oboru rozpoznávání tváře hodně daleko, a byť tu technologii nevynalezl, vsadil na ni, když mnozí jiní ještě podřimovali. Takže je po hádance, prozradil jsem vše podstatné. A taky prozradím, že na této testovací fotce aparát pokládal za obličej ne mne, ale to co je na papíře.
Což dokazuje, že je vskutku inteligentní.