Zkouška antirakety dopadla dobře
Zdaleka není jisté, zda bude Česko začleněno do celoevropské obrany aktivně . Těžko soudit zvenčí, nicméně i na veřejnost prosákly signály svědčící o tom, že politická labilita České republiky vede Američany k tomu, aby přehodnotili úvahy o tom, kde bude radarová sekce systému umístěna. Pokud bude přemístěna, zpod deštníku nevypadneme. Bohužel nevypadneme ze seznamu zbabělců a ulejváků, věčných ustrašenců a lísalů.

Z ustrašenosti před Ruskem odmítla naše země Marshallův plán. Pro připomenutí později narozeným: Poválečný americký ministr zahraničí Marshall oznámil v roce 1947, že se Amerika chystá válkou zničenou Evropu podržet a pomůže jí obnovit hospodářství. Postupně daly USA Evropě 13 miliard dolar, které tehdy ovšem měly podstatně větší hodnotu než nyní. Československo projekt odmítlo a ještě dřív, než byl definitivně schválen Kongresem, provedlo komunistický puč.

Plán protiraketového deštníku je veden stejnou logikou. USA vnímají Evropu jako kontinent za svého přirozeného spojence. Evropská bezpečnost a politická stabilita a s ní spojená prosperita tedy patří k americkým prioritám. Jaderná vydíratelnost Evropy tudíž není v americkém zájmu, stejně jako nebylo v americkém zájmu, aby Evropa po válce nuzovala.

Je jasné, že protiraketový systém není proti Rusku namířen vojensky: Rusové mají zbraně hromadného ničení v takovém množství a takové technické kvalitě, že deštník není proti nim účinný. Ohrožuje je však politicky, protože zainteresované země nadále vyvazuje ze sféry ruského vlivu. Takto prosté to je. Stejně jako v druhé půli čtyřicátých let je opět volba na nás. Chceme se přichýlit k východu nebo západu? Jaká filiace je pro nás větším přínosem? Odpověď nechť každý zváží po svém.

Úspěšný pokus samozřejmě nezvrátí převládající náladu v zemi, která je proti radaru, proti deštníku a v důsledcích přitakává Rusku. Nicméně oslabuje argument, že "by to stejně nefungovalo". Tento argument je nesmyslný hlavně proto, že to není naše starost, do jaké míry "to" bude fungovat nebo nebude. Navíc, technický vývoj je rychlý a v krizových situacích se jeho rychlost mnohonásobně zvyšuje, viz vývoj radaru v Americe od roku 1941 do roku 1945. Takže znovu: funguje to. teď jde o to, aby fungovalo to, co nosíme pod čepicí. ZLOBENÍ S ASTONEM: Jak jsem se spletl
Minulý týden jsem se vypravil s vnučkou Dominkou na Petřín. Jednadvacátého jí byly tři roky, už s ní bývá dvoustranná komunikace, což znamená, že ona rozumí mně a já rozumím, co říká ona. A už se vyptává, co je tohle a co tamto.

To vyptávání jezvláštní. Tak například jsme byli v bludišti. Tam, jak známo, je výjev či diorama znázorňující střetnutí pražské domobrany se Švédy na Karlově mostě v roce 1648. To byl ten nešťastný přepad Prahy na sklonku třicetileté války, při kterém Švédové obsadili Hrad a odvezli odtud velkou část sbírek Rudlolfa II. To diorama sestává z pozadí, na němž je namalovaná řež, a popředí - tam je jakoby dlažba a dělo a nějaká mušketa a na zemi se válejí vojenské přilby. Bitva vzadu Dominku nezaujala, ale zato ty klobouky! Co to je, proč tam jsou, kdo je tam nechal. Zdálo by se, že ve svých třech letech spatřila víc bitev než klobouků na zemi.

No a s tím spletením. Byli jsme i ve hvězdárně. V jedné místnosti mají schemata a fotky a modely projektu Apollo. Tak jsem jí vykládal - protože to chtěla vědět a ptala se "co" a "proč", jak ta raketa letí a že je nahoře modul a tak dále a nakonec dva pánové chodí po Měsíci. No a o kousek dál zase raketa. Tak zase trpělivě vykládám, jak ten modul a semhle tamhle a nakonec koukám, on to není projekt Apollo, nýbrž program Constellation, při kterém má loď Orion v roce 2019 přistát znovu na Měsíci! To bude holce třináct a já docela slušnej dědek. Pokud Orion přistane a my na to budem koukat spolu, přizná sem k tomu omylu. Věřím, že mi odpustí.