Vondra do Bruselu
Grémium ODS rozhodlo, že bude kandidovat Alexandra Vondru na post eurokomisaře. Mirek Topolánek tedy neklamal tělem, když tvrdil, že o toto místo neusiluje. Vondra stojí proti Špidlovi, kterého opětovně nominuje ČSSD. Špidla je padlý politik, který byl do Bruselu uklizen, když neuspěl na české scéně, a pokud v Bruselu zářil, tak ta záře jaksi nebyla z Prahy vidět. Naproti tomu Vondra je zkušený diplomat, který se pohybuje na mezinárodní scéně dvacet let a dá se odhadnout, že by pošramocenému renomé republiky prospěl. Přirozeně, že marný kandidát není ani Jan Švejnar, nominovaný zelenými. Je tedy z čeho vybírat a Špidla je patrně ta nejslabší nominace.

Fischerova vláda by měla rozhodnout do 20. října. Je moc dobře, že tato volba a toto rozhodování není poznamenáno obvyklým českým zápachem trapnosti. V souvislosti s eurokomisařem jsme si ho užili víc než dost, když byl vyhozen schopný Pavel Telička a místo něho nejdřív nastrčen zelený exot Kužvart a po něm slušný leč nevýrazný Špidla.

Spekuluje se i o tom, že by Brusel mohl nabídnout Praze významnější post eurokomisaře, než jaký zastával Špidla. Podle polského listu Rzeczpospolita by to mohl být například komisař přes energetiku, což je nesmírně významný strategický post. Vidina takového místa by prý mohla přimět Václava Klause, aby přestal s obstrukcí Lisabonské smlouvy.
Těžko říct, na čem Rzeczpospolita tuto spekulaci staví. Nejspíš na písku. Je směšná představa, že by Klaus byl na takový obchod ochoten přikývnout. Že by ho zajímalo postavení Česka v evropském kontextu? Jeho zajímá jen oslabení Evropské unie s vytouženým cílem jejího konečného rozbití. Tohle bylo jasné i komunistům a proto při poslední volbě prezidenta nepřímo podpořili Klause vůči evropsky zaměřenému Švejnarovi.

JAK ŽIVOT JDE: Vernisáž mých obrazů
Ve Svatošově galerii v Budějovické ulici 55 na Praze 4 (ze stanice metra Kačerov pěšky cca 5 minut dolů směr Krč) jsem včera zahajoval výstavu mých obrazů na téma Jusel Verne, některé z nich jsou na webové galerii zde. Mám jich tam deset, už se jeden prodal a dnes by si měl jeden pán přijít pro další. Takže jsme vcelku úspěšný malíř! No a při té vernisáži mě polili červeným vínem. Šlo to ráz na ráz. V jednu chvíli jsem byl suchý a pak hup, rukáv jsem měl od vína. Hned ze mě to sako svlékli a posypali solí. Koukal jsem na to jako vrána: řekl jsem si, zrodila se nová tradice. Chcete vystavovat? Posypou vás solí! Vyfotil jsem si to mobilem, já teď rád fotím mobilem, je to dobrodružné, jelikož výsledek je nejistý a když to fotíte černobíle, vypadá to jako když jste to fotili aparátem Corina z roku 1955. Což mohu snadno doložiti zde: