Podstatné jsou ale jiné věci. Rozštěpení ODS kolem Lisabonské smlouvy je zásadní a principiální a je do nebe volající skandál, že toto těleso se pořád ještě tváří jako jedna strana. Václav Klaus, hlavní sabotér evropské spolupráce, měl aspoň tolik noblesy, že ze strany vystoupil. Jeho nohsled Pavel Bém měl zase tolik fištrónu, že se ulil ze stranické demonstrace "proti irskému referendu". Václav Klaus samozřejmě má jako soukromá osoba právo myslet si o EU cokoli a hlásat cokoli. Je však hlava státu a ústavní činitel: vše by napravil abdikací, to by byla ta nejprospěšnější věc, kterou by mohl pro blaho vlasti vykonat.

A co Topolánek
Exposlanec a pořád ještě předseda této "strany" nyní vytáhl proti Fischerově vládě - jablkem sváru je ministr vnitra Martin Pecina. Veřejnost se nedozvěděla nic přesvědčivého, co by mělo přimět premiéra Fischera, aby Pecinu vyhodil. Příčinou je handrkování kolem obsazení náměstkovských míst. Za situace totální nedůvěry v čistotu státní správy vnitro nevyjímaje je třeba na všechny podobné rvačky hledět s krajní nedůvěrou. Stejně jako se ptáme, čí je ODS, musíme se ptát, čí je vláda? ODS nebo ČSSD? A čí je tento stát? Jak to tak vypadá, rozhodně ne občanův. S pochmurným zadostiučiněním musím konstatovat, že se naplňuje moje předpověď. Ano, kompromis kolem Janotova tzv. úsporného balíčku (který ale i tak stojí hlavně na vyšších daních, které žádná vláda, která přijde, už nikdy nesníží, ani když s konjunktura vrátí, jako že se vrátí - bez přičinění těchto pánů) byl poslední bod dohody. Nechutná a vysilující rvačka bude pokračovat až do voleb, které skončí plichtou, jelikož sobecké a nespolupracující partaje nejsou schopné se dohodnout na volebním zákonu, který by zajistil bezpečnou většinu pro - byť těsného - vítěze. Vždyť by ten poražený mohl přijít o deset koryt, to přece nejde připustit!

Kdo cítí z těchto řádků znechucení a hořkost, nemýlí se. Podotýkám, že jsem až dosud vždy volil ODS, protože jsem svým založením liberál a konzervativec. O to větší je moje znechucení nad stavem této takzvané politické strany.

Klaus a fotbal
Klaus samozřejmě zuří na výsledek irského referenda a aby ho pošpinil, vyjádřil se v tom smyslu, že opakované referendum je nefér, jako kdyby se fotbal hrál znovu, protože se někomu nelíbil výsledek.
Zaprvé: někdo by měl citlivě prezidentovi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi fotbalovým utkáním a referendem.
Zadruhé: opakované referendum je stejně fér nebo nefér, jako opakovaná obstrukce půl-ODS proti Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu. Ten přece už jednou shledal LS v pořádku. Opakované podání má smysl obstrukční , zdržovací, aby se proces prodloužil a stihlo se vítězství konzervativců v Británii. Ti pak euroskeptikům dají tu správnou sílu.

Jenže, připojení Česka k britskému izolacionistickému konzervativismu se staletou tradicí je asi tak reálný plán, jako byly za Rakouska sny o ustavení Českého království s ruským velkoknížetem na trůně.

JAK ŽIVOT JDE: Strýc Podger vede výpravu
A je to zase tady, podgerovina jako vyšitá! V sobotu jsme měli fotografický seminář - měli jsme fotit přírodu v okolí Skryjských jezírek. Sejít jsme se měli ve Zbirohu. Sejít, spíš sjet. Dohodnuto, že dorazíme všichni do Zbirohu, sesedneme se do několika aut a společně pak pojedeme do místa, kde se dá zaparkovat a odtud budeme pokračovat pěšky kk Zbirožskému potoku a podél něho ke zmíněným jezírkům.
Zbiroh, to přece je jansé, to je kousek, vím kde je Zbiroh!
Jel jsem tedy - sám - a dokonce někde u Rudné mě předjel jeden frekventant. Chvilku jsem jel za ním, jenže jel na můj vkus moc rychle. Ještě jsem telefonoval jinému, který už ve Zbirohu měl být, aby mi stopnul, o co bude ten rychlík na místě dřív než já (upozornění suchoprdům a rozumprdům: mám handsfree soupravu na telefonování za jízdy).

No a jedu a jedu a čekám, kdy bude odbočka na Zbiroh a když jsem dojel do Holoubkova, řekl jsem si, safra, to bude s tím Zbirohem nějaké divné.
Bylo. To o čem jsem byl přesvědčen, že vím kde to je a co je vedle dálnice, je Žebrák...
Omluvil jsem se účastníkům za pozdní příjezd a pak, doma, po návratu, jsme se omluvil své gépéesce, že jsem ji nechal v šupleti.
Tuhle sobotu pojedeme fotit do Hořovic. Bez gépéesky se nehnu z domu! Doufám, že nedorazím do Hořic.

Jak jsem se dopustil zločinu
Před 14 dny jsem v Lidovkách napsal, že žijeme ve vzkvétající zemi. To bylo keců a to bylo nadávek! Proto mě potěšil mail, který zde uvádím v plném znění:

Vážený pane Neffe, Váš článek z pondělních Lidovek doslova pohladil po duši. Po neustále se opakujících katastrofách, neštěstích, hádkách a nevraživosti konečně něco tak povzbudivého. Ono se na malých obcích i městečkách opravdu pořád něco děje, jenomže to pojímáme jako samozřejmost. A přitom, co práce, času a někdy i odříkání za tím stojí. Jenomže, toto opravdu vidět není (tedy, kdo to zrovna vidět nechce). Uběhlo neuvěřitelných 20 let, co většina z nás převzala obce v naprosto neutěšeném stavu, nebylo tu téměř nic (když nepočítám tu a tam vystavěné kulturní domy, Jednoty ....). Chyběly popelnice (byly skládky a zadarmo), kanalizace (stačilo přece obsah jímek vypustit do příkopu), plyn, školy zanedbané, kostely poničené. Mohla bych pokračovat sáhodlouze ale, koho by to už dnes zajímalo, že? A tak se nyní pyšníme krásnou a využívanou sokolovnou, vybudovanou kanalizací, plynofikací, vodovodem, konečně upravujeme ulice a chodníky, máme v pořádku jak základní školu tak i mateřskou.. A pořádáme v kostele jakž takž upraveném koncerty a výstavy, na vícelučelovém hřišti různé sportovní turnaje, v sokolovně se cvičí a pořádají zábavy, plesy, dětská vystoupení, vánoční bazárek, myslivci burzu a třídenní výstavy, pořádají se tu svatby, promoce, oslavují výročí .... Restaurace a ubytování v sokolovně funguje skvěle, letní zahrádka je v létě, na podzim plná cyklistů, křivoklátské lesy nadohled. Píšete, cituji - optimismus a pozitivní pohled se dnes nenosí a že se nad mým posledním slovem nejeden čtenář ušklíbne. Máte pravdu (částečně), také jsem zvala televizní štáb Primy na prohlídku naší mateřské a základní školy, máme se čím pochlubit (natáčeli tady zasypávání propadlin po důlní činnosti). Sympatický reportér se na mě hezky podíval a doslova mi řekl, až tu budete mít nějaký mord nebo něco podobného, jsme tu jak na koni.!!! ale pěkná škola, promiňte, ta nikoho nezajímá. A tak díky za to, co jste napsal a mě dodnes hřejí u srdce slova pana starosty Marka Labulle, starosty z Cheilly les Maranges, Burgundsko,Francie, který u nás s manželkou pobyl jeden den a po prohlídce obce, MŠ,ZŠ, firmy UNISERVIS, obědě v sokolovně řekl. "Já nevím, co vám budeme u nás ukazovat, protože něco tak pěkného u nás zkrátka nemáme". Vinice, pro změnu, zase nemáme okolo obce my.
No, nemůžeme mít taky všechno. Tak zase něco hezky povzbudivého napište, nebojte, ono se to čte. A rádo. Přeji Vám pohodové další dny. Božena Horešovská, starostka obce Žilina. Děkuji Vám.