Čekání na Churchilla
Chtělo by to Churchilla, podobné vzdechy slýcháme ze všech stran. Nic proti Churchillovi (s tou výhradou, že se v zájmu lepších zítřků svrhávají jeho pomníky, u nás jen třísní barvou). Zapomíná se ale na drobnost. Po většinu svého politického života byl vnímán jako nežádoucí problematický element a do popředí ho stavěli za války. Jakmile skončila, pryč s Churchillem, jsou s ním jenom potíže. Ony ty historické paralely a srovnávačky bývají ošidné. Jako teď. Jde na nás energetická nouze. Vzpomíná se v této souvislosti, že v Anglii – za Churchilla – řekli národu, že je třeba šetřit teplou vodou a napouštět vanu jenom po stanovenou čárku – a všichni si dělali čárku a nenapadlo je mírku překročit.

Jenž ono je to jako s tím Churchillem. Stalo se to za války, kdy Němci házeli na otevřená britská města tříštivé a zápalné bomby. Jsme ve stejné situaci? Nebo aspoň hodně podobné? Nebo jen vzdáleně podobné? Podoby tu jsou, válka vypukla, Rusko zaútočilo na Ukrajinu a jasně dává najevo, že je to útok na svobodný svět. V tom si může Putin podat s Hitlerem přes propast času ruku. Vinu na současné – a v blízké budoucnosti násobně horší – nouzi ale roli i zhoubná domácí politika evropských politiků, v oblasti energetiky naprosto nezodpovědná a krátkozraká. Veřejnost to dobře ví. Angličané přijali omezení jako vnucenou nezbytnost. Zachovají se evropští občané také tak? Uvidíme. Německý parlament chce povzbudit vlasteneckého ducha a vypne 1800 bojlerů a sníží klimatizaci (v létě) a topení (v zimě) v kancelářích. Co kdyby ale prodloužil chod atomových elektráren, odsouzených k vypnutí do konce roku? A dal popud k obnově těch, které vypnuté už byly? Pro začátek, jako signál, že se přestalo třeštit.

Zatím to vypnutí 1800 bojlerů vypadá jako třeštění na kvadrát. Ale konečné slovo budou mít občané.
Ti nizozemští zatím vyrazili do ulic.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Veliká s ručením omezeným

Se štěňátkem Norinkou jsme hrávali hru na velikou – kmenoví čtenáři Hyeny si na to možná vzpomenou. To Nora vždycky vylezla na nějaký kámen, rozhlížela se a my ji chválili, že je veliká. Onehdy jsme šli kolem vyskládaných kmenů. Tak to je výzva, ne pro Noru, ale pro Gari!

Uděláš velikou? ptám se. Nezaváhala, běžela nahoru… ale těsně před vrcholem se zastavila.
Jsem veliká až dost. Nemusím být největší, dala mi najevo a seběhla.
Začíná z ní být moudrá dáma. Alespoň co se usilování o velikost týče.

Čtěte neff.cz.