Hlas prezidentů
Momentálně máme na naší politické scéně tři prezidenty. Jeden je aktivní, je to Petr Pavel, zvolený ve všelidovém hlasování přesvědčivou většinou. Dva jsou za seboubývalí, oba se dvěma mandáty, Václav Klaus a Miloš Zeman. Oba jsou jako prezidenti titulováni, jejich názorům je nasloucháno. Ústavně definovaný vliv nemají, ten morální ano.

Je až zarážející, jak se od sebe osobnostně liší – a jak se všichni tři liší od zdánlivě plachého, ve skutečnosti tvrdého (těžko poměřovat, ale asi nejtvrdšího) intelektuála Václava Havla. To je ale poznámka jen na okraj. Všem čtyřem bylo – a tomu aktuálnímu je – vytýkáno, že se pletou do něčeho mimo ústavní kompetenci. Naposled je to prezident Pavel, když doporučuje nejen dostavbu (ve skutečnosti renovaci) Dukovan, ale i dostavbu (skutečnou, je tam prostor pro další dva bloky) Temelína.

Určitě dostane kartáč, že se plete kam nemá. Moc bych si ale přál, aby se k němu přidali prezidenti minulí. Nevidím jim do hlavy, jak se často tak hezky říká, ale z jejich dosavadních postojů si myslím, že by s aktuálním prezidentem mohli souhlasit. Ve věci „přijetí“ jaderné energetiky za čistý zdroj není ani zdaleka vyhráno. Souhlasy jsou mlhavé a ještě nezačaly soudní procesy, které se určitě spustí. Racionalita v tom nebude – ta mluví ve prospěch jaderné energetiky bezezbytku. Nakonec ale budou rozhodovat politici, navázaní na veřejné mínění. U nás. V celé Evropě. Na každém hlasu záleží, ovšem ne na všech stejně.

Na hlasu prezidentů hodně.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Deputace

V sobotu bylo fakt docela horko. Těžko se usínalo a ještě po půlnoci jsem na mobilu koukal, jak je to s mraky. Blížily se, ale pomalu.

Probudilo mě zahřmění. Už bylo docela vidět. Probral jsem se a koukám – hned u hlavy mám dvě další hlavy, Gari s Norou se ke mně dostavily jako deputace, že se něco děje a abych s tím něco udělal.
Důvěra těší. Naštěstí bouřka netrvala dlouho a možná, že si deputátnice myslí, že jsem to zařídil já. Konec konců, proč ne?