Sluší se mudrovat, tedy na 17. listopadu mudruji
Ano, zavzpomínám a taky si budu opakovat, chvála bohu, že jsou pryč. Jenže to není žádné mudrování. Zmíním se tedy o něčem, co budí pozornost a nejen v den, kdy máme výročí pádu bolševického režimu instalovaného pod tlakem Ruska – a který se zhroutil hned, jak Rusko dalo najevo neochotu utápět odpor v krvi. Na Filosofické fakultě právě v těchto dnech stávkují údajně za klima, což je dnes snadno prokouknutelný maskovací plášť pro „změnu současného společenského uspořádání". Ani to moc nemaskují, za vše hovoří heslo ZMĚNA SYSTÉMU MÍSTO KLIMATU. k tomu ještě připojme, co k tomu říká vedení fakulty: Vedení fakulty si váží odvahy a odhodlání studentů a studentek, kteří se ujímají této důležité věci, a proto se snaží zapojit do dialogu a nalézt společnou cestu k jejímu řešení. Našinec který v bolševismu prožil větší část života je na vážkách, zda se smát nebo brečet.

Neudělám ani jedno, ani druhé.

Nejdřív připomenu drobnost, napsal mi náš čtenář, jak je zajímavé, že akce tohoto typu se konají šmahem na vysokých školách humanitního směru, kdežto vysokoškoláci směrů technických a přírodních za změnu systému nebojují. Ono to souvisí s tím, že bojovníci za nápravu klimatu se ohánějí vědou, ale nesmí to být fyzika.

Co ale s těmi humanisty, kteří chtějí vrátit diktaturu?
Místo rozčilování připojím vzpomínku jako příspěvek k úvahám, kam jsme dospěli.
Deník Mladá fronta, pracoval jsem v něm v létech 1990 – 1994, patřil v jednu dobu francouzskému tiskovému magnátovi Robertu Hersantovi. Patřilo mu ve Francii asi 50 titulů a vlajkovou lodí byl konzervativní deník Figaro. Fyzicky se Figaro vyráběl v budově mimo centrum Paříže, v Roissy nedaleko letiště Charles de Gaulle. Jednou jsem tam byl a vypadalo to tam takto:

V patře byly reprezentační místnosti pro Hersanta a jeho hosty. Křišťálové lustry, gobelíny na stěnách. Šampaňské roznášeli sluhové v rokokových kostýmech, krátké kalhoty se žlutými hedvábnými punčochami. V přízemí bylo obchodní centrum pro zaměstnance, jídlo, ošacení, elektronika, kuchyň, vše za velkoobchodní ceny bez daně, to znamená o kousek nad nulou.

Ve spodním patře byla tiskárna, kde se Figaro tiskl. Kam oko padlo, tam kladivo a srp, rudé prapory, Lenin, transparenty PRYČ S KAPITALISMEM a SLÁVA KOMUNISMU. Rotačky tam zrovna duněly, na titulní straně titulek JE TŘEBA ČELIT LEVICOVÉMU JEDU. Nebo tak něco.

To byla (a je) Francie. A že dnes zhýčkaní chlapci a děvčata a osoby neurčitého pohlaví bourají prohnilý svět za otcovského dohledu vedení fakulty? To je normální. V těch převratových dnech a následných létech jsme chtěli přece do Evropy. No a vidíte, uplynulo 34 let a jsme v ní!

Zcela závěrem, ještě jeden drobný postřeh. Vedení fakulty, které se otočilo prdelí památce komunisty zavražděné Milady Horákové, v souvislosti se stávkou běduje:

Odhad finančních nákladů pro FF UK na zvýšený provoz v budově během třídenní stávky s přespáváním je cca 100 000 Kč (náklady na navýšené vodné, stočné, hygienické potřeby, svoz odpadu, úklid, ostrahu, energie apod.).
Jen klid, soudruzi, oni to ti kapitalisté ze svých daní zamáznou.

Modré světýlko nalezeno

Je pořád tma a bude hůř, až do Ježíška, pak se to bude tuze zvolna zlepšovat. Třetí procházka je tedy se svítícími obojky. Už jsem se zmiňoval, že Gari má červený a Nora modrý, podle dělení zlobivá – hodná. Potíž je v tom, že modrý obojek svítí jen napůl. Jeho LEDky jsou z poloviny vyšeptalé a teď, kdy Nora chodí ven v kabátě, vidím modré světýlko jen velmi sporadicky.

A najednou heuréka! Ukázalo se, že mám ještě jeden modrý obojek a byl zahrabaný v košíku se psími potřebami a vypadal jak banální normální obojek, zkrátka, od zítřka začíná nová éra. Kompletního přehledu.
Aspoň si to myslím.
Realita mě vyvede z omylu. Jako vždycky.