Dohoda z Dubaje - ztrojnásobit kapacitu nukleární energetiky
Je to tak, delegáti téměř dvou set zemí na megakonferenci COP 28 v Dubaji po dvoutýdenním rokování odklepli nukleární energetiku jako jeden z emisně čistých zdrojů energie. Musíte se vyzbrojit trpělivostí a silným zvětšovacím sklem, abyste v návrhu usnesení zmínku našli. V médiích se asi také hned tak neobjeví, protože nenávist vůči nukleární energetice patří k základům progresivistické víry. Agentura Reuters vám tedy sdělí, že se dohodlo ztrojnásobení kapacity obnovitelných (rozumějte občasných) energetických zdrojů, ale o nukleární energetice cudně mlčí. Naše ČTK v tomto ohledu kluše poslušně v řadě. Je to politováníhodné, protože právě Česko přispělo svým dílem k tomu, že mezinárodní dohoda počítá se ztrojnásobením jaderných kapacit do roku 2050. Až bude Fialova vláda skládat účty, příspěvek k rehabilitaci jádra jistě bude patřit k úspěchům. Ředitelka World Nuclear Association Sama Bilbao y León to pokládá za obrat o 180 stupňů. Připomíná, že to byla jediná bezemisní technologie vyřazená z Kjótského protokolu a dnes je kladena na roveň všem ostatním.

Narazil jsem na poznámku, že se ztratilo patnáct let. Ne, ztratilo se půl století, protože překážky vývoji jaderné energetice se začaly klást už před padesáti lety. V některých zemích, nemusím připomínat Rakousko, dosáhla nenávist až hysterických rozměrů. V Německu to vedlo k totálnímu odklonu, kancléřka Merkelová absurdně vyhlásila stopku po japonské Fukušimě s ohledem na nebezpečí tsunami… Spolu s vítačskou politikou a líbánky s Putinem to byla nejhorší chyba její politické dráhy.

Zdrženlivá reakce médií naznačuje, že jásot paní Bilbao y León je sice očekávatelný, avšak nikoli stoprocentně oprávněný. Nukleární energetika je osvědčený tažný kůň, obtížený na každé noze metrákovými pytli a balvanem na ohlávce a hroznem aktivistů přivěšeným k ocasu. Ale snad se v Dubaji podařilo uvolnit řetěz poutající ho ke kůlu. Taxisův příkop nedokáže ještě přeskočit, ale snad se na nějaký ten krok zmůže. COP 28 stanovil v roce 2025 cíl pro polovinu století. 2050 je za pětadvacet let, strašně krátká doba. To by bylo nutné ho těch pytlů a balvanů setsakra rychle zbavit.

Odpolední poležení

Odpoledne jsem seděl u počítače, Nora byla ve svém pelíšku vedle mého křesla a Gari ve svém pelechu v ložnici. Napadlo mě, že si trochu zdřímnu. Lehl jsem si na kanape, načež Nora vstala a dala mi najevo, že chce za mnou. Jenže chudák se svou páteří na kanape jen tak snadno nevyleze. Už tu byla Gari a sápala se za mnou.
"Na řadě je Norinka," odehnal jsem ji. Lehla si tedy do Nořina pelíšku. Vytáhl jsem Noru na kanape. Udělala kolečko a zjistila, že je tam málo místa a zase slezla a šla do ložnice, nejspíš si lehnout do vyhřátého Garinina pelechu. Toho využila Gari a vlezla na kanape za mnou pod deku.
Věru složitý průběh odpoledního klidu.