![]()
![]() Jako člověka se silným vztahem k vlasti a vlastenectví mě tedy irituje drzost, s jakou si určitý typ lidí přivlastnil pojem vlastenectví. V jejich pojetí, a mluvím o hlavním mluvčím, partaji SPD Tomio Okamury, která na sebe teď láká další „vlastenecké síly", je to především odříznutí oz západního politického, hospodářského a kulturního okruhu. Do něho jsme organicky patřili od prapočátků české státnosti. Pryč z vlivu Západu, to je hlavní strategický směr těchto lidí. Kam tedy? Je v ještě příliš dobré paměti, jak to dopadá, když jsme pod politickým a kulturním vlivem Východu, proto hlasy „zpátky pod Rusko" slyšíme spíš na Slovensku než u nás. . Heslo je rafinovanější, třebaže věcně totožné, zní „samostatnost", tedy přesně podle receptu Putinova režimu, který si rekonstrukci Sovětského svazu včetně systému vazalských států dal do oficiálního programu. Takto pojatá samostatnost bez vlivu Západu byla přece oficiální doktrínou Benešova Československa až do února 1948, v době, kdy země odmítla pomoc Marshallova plánu, odřízla se tím od Západu a chystala se na kolektivní vstup do ruského gulagu. K čemuž v únoru 1948 došlo ozbrojeným pučem – nezákonná ozbrojená formace Lidových milicí pomohla komunistům uchvátit veškerou moc, pravda, bez výstřelu, jelikož legální ozbrojené složky, policie a armáda, už v tu dobu byly pevně v komunistických rukou. Žijeme ve velmi neradostné době a svírá nás mnoho hrozeb. Toto takzvané vlastenectví patří k těm nejhorším. Jistě že vlastenecky smýšlející občan má vztah k naší červenobílomodré vlajce. I já ho mám. Žaludek se mi tedy chvěje odporem a vztekem, když vidím, jak se do ní balí šmejd s nášivkou Z na bundě (obrazně řečeno: ona ta sympatie v Putinově Rusku má sto a jednu podobu). A je mi líto když vidím, jak účinně to funguje. Ostatně, už to balení do vlajky a bombastické nadužívání popjmu vlastenectví je podezřelé. Můj pradědeček se do české vlajky nebalil. On stavěl Národní divadlo.
|