Hra na jakoby řešení
Migrace se určitě stane velkým tématem příštích eurovoleb. Není divu, že čerstvě schválený migrační pak se stal centrem pozornosti. Jádrem sporu je otázka, zda obsahuje kvóty nebo neobsahuje. Tady je ale prostor pro debatu velmi těsný. Pokud je volba „přijmout nebo platit", pak je to povinnost pod sankcí pokuty, ať se to nazývá povinná solidarita nebo jakkoli jinak. Babiš na tom možná vyhraje příští volby, ale ať není nikdo na omylu, pokud se vrátí ANO k moci, ať už s Babišem jako premiérem nebo jakkoli jinak, bude před dilematem stát úplně stejně jako Fialova vláda. Sním svůj klobouk, jak se hezky říkalo, pokud se zachová jinak. Jeho obchodní zájmy jsou spjaté se Západem, ne s Putinem. Jeho povykování, nutelly s mašlí, plácačky s dlouhým nosem a rohlíky je pouhá informační mlha, zakrývající podstatu věci. Fiala i Babiš na tom jsou v této věci absolutně stejně, liší se jen řeči.

Podstatné je, že západní Evropa jako celek zvolna dochází k poznání, že neomezená migrace je neúnosná. Vítačství má po sezóně.

To ale neznamená, že příliv ustane. Jak by měl ustat?

Propagační omáčka kolem migračního paktu je založena na tezi, že se vytvoří detenční systém mimo hranice EU a kdo nesplní podmínky, půjde šupem domů. Zní to hezky a to je ten reklamní obal paktu.

Jaká je realita? Nikdo nijak nenaznačil, jak bude vypadat to „šupem domů". Podívejte se na mapu Afriky. Ti lidé, co se dostanou do detenčního zařízení kdekoli na pobřeží Středozemního moře, mají za sebou šílenou cestu, jakou jsme asi nikdo z nás nepodstoupili ani v nejhorším snu. Uřízli se od domova, prodali veškerý majetek a vsadili vše na jedinou kartu. Jak půjdou domů? Kam? Nemají domov. Navracení migrantů v množství řádu desetitisíců a statisíců je technicky neproveditelná iluze a lže každý, kdo tvrdí opak.

Ano, řešení proti přívalu jsou ploty na pevnině. Začali s tím Maďaři, postavili je za to na pranýř. Zkušenosti mají Poláci: na jejich území východní fašisti Pitin a Lukašenko ženou migranty jako zbraň určenou k rozvratu. Co následuje? Kvílení na téma lidských práv. Toto mohou státy ustát. Lidé typu Agnieszky Holland budou vytvářet své srdceryvné opusy. Lze to ustát, na hranici, u plotu, kde se bude megafonem volat „jděte domů". Co ale bude v detenčních táborech někde v Libyi s lidmi, kterým vydají stopku? Jak se dostanou domů, kudy, čím a kam půjdou? To bude úplě jiný level utrpení.

To minimální, co by kromě plotů fungovalo, je stopka pašeráckého námořního provozu přes Středozemní moře, s nasazením válečných lidí provázené zabavováním lodí a penalizací personálu, který určitě nejednal v souladu s platnými předpisy. Na to ale zatím nemá odvahu žádný ze států, které jsou přímo ohroženy. Dříve či později ale k tomu dojít musí.

Zbude otázka, co s masou lidí v počtu dvaceti milionů, která už na kontinentu je a jeví jen velmi zdráhavou ochotu přizpůsobit se pořádkům, které Evropu přivedly k blahobytu a které je přiměly do Evropy přijít. To je naprosto ve hvězdách, zatím Evropa není schopna repatriovat usvědčené vrahy a teroristy.

Migrační pakt je tedy jen další krok ze série „jakoby řešení". Veřejnost má být chlácholena ujišťováním, že se něco pozitivního děje. Praktický efekt to nebude mít žádný, asi jako nemá praktický efekt buzerace, kterou zažije každý, kdo se vydá po dálnici D8 do Drážďan. Je to typický produkt socialistického stylu formalistické praxe „provedení zajištění opatření". Nehledí se na efekt faktický, ale na efekt formální. Pozitivní na tom všem je to, že se problém vnímá jako problém, nikoli jako „výzva k dosažení ambiciózních cílů", jak tomu bylo dosud.

Kdo vyhrál?

Už jsem se tu zmiňoval, že Nora má předepsané pilulky. Ano, dokonce dvě, od paní doktorky. Jedna pilulka je kulatá, druhá podlouhlá. Taky jsem prozradil, že ji občas vypreparuje z kousku sýra nebo salámu.

Nabyla v tom ohromnou zručnost, pokud se to dá tak nazvat: k vypreparování pilulky nepoužívá ruce, pochopitelně. Má na to jazyk. Zajímavé je, že tu kulatou polyká bez problému, vyplivne tu druhou. Máme v kuchyni velmi přehlednou podlahu, takže se pilulka dá najít. Takže znova. Zase ji vyplivne. Potřetí taky.
Jenže ona je to spíš tobolka, něco jako obal a to léčivé je uvnitř, takže když napotřetí Nora zvítězí, vyplivne jen slupku. Léčivo už vylízala. Kdo tedy vyhrál: Budu o tom přemýšlet. Ale až v příštím roce.