ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: S křížkem po funuse
Jak ten čas letí! Ještě před pár dny vykřikoval lidovecký předák Jan Kasal, že vyslání nemocnice na Střední východ nepřipadá v úvahu, protože by nás to zatáhlo do války. Opatrně, mezi dvěma ploty, v závětří, v pozici nerozházet si to ani s Petrem, ani s Pavlem, ani s červenými, ani zelenými, ani puntíkatými, ani pruhovanými, vláda lavírovala a bruslila mez vejci, až bylo dobojováno, zrůdný režim se zhroutil, Husajn zmizel, buď rozmetán bombou nebo se ukryl do něčí přátelské náruče (pod francouzskou ochranou už několik takových zrůd v luxusu přežívá), načež nastal čin s velkým Č - vláda předložila vyslání nemocnice parlamentu, aby vše schválil.
Senát to aspoň udělal důstojně, velkou většinou, ve sněmovně sehráli svoje divadélko komunisté. Ti osvědčili, že jsou schopni spojit se s kýmkoli, se samotným čertem, jen aby zabránili splnění našich spojeneckých závazků. Ptáte se, kolik zmrzačených vězňů by museli američtí vojáci vytahat z husajnovských mučíren, aby byli komunisté přesvědčeni o pochybenosti svého postoje?

Pošetilá otázka...
Vždyť oni mají příliš mnoho mučíren na kontě, aby je nějaké amatérské Saddámovy mučírny vyvedly z míry!

18. dubna tedy začne přesun. Samo vyslání je třeba uvítat - je třeba pomoci a dobře tedy, že pomůžeme. Na nechutné okolnosti doprovázející akt schvalování se zapomene. Jako na všechno, I na ty komunistické mučírny.

RODINA A PŘÁTELÉ: Technické fiasko při digitální prezentaci
Už jsem tu hlásil, že od úterka do pátku se na Výstavišti koná Interkamera a že denně tu mám dvě přednášky, s výjimkou středy, kdy mám jen jednu. Kdo zná mé příběhy, těšil se na fiasko. Zde je to první.
Přednášky se konají v levém křídle, docela vzadu. Je to pěkný, rozhlehlý prostor. Přednášející má k disposici stupínek, pultík a za zády má plasmovou obrazovku. To je v poslední době zvyk, tyhle plasmové obrazovky. Oproti datovým projektorům mají tu výhodu, že jsou zhruba třikrát dražší a není na nic nic vidět.
Tahle plasma je pověšená na zdi a svítí na ni reflektory, aby i to, co by eventuálně mohlo být vidět, nebylo vidět. Takže jsem půl hodiny přednášel do mikrofonu a pak se zvedl jeden pán a povídal, jestli by nebylo možné vypnout ty reflektory, co perou z rampy na tu plasmu, že by přese jen rád viděl, to na té plasmě je zobrazeno.
Já na to, že to zařídím a obrátil jsem se na jednu ochotnou dívenku a ta odběhla, že to zařídí. Vzápětí rampa zhasla.
"Chválabohu," řekl jsem do mikrofonu.
"Žádný chválabohu," ozval se někdo z první řady. "Vona nesvítí ani ta plasma."
"Nevadí," řekl jsem do mikrofonu rozjařeným hlasem čítankového Frantíka, který, když mu tramvaj ujela obě nožičky, zvolal, že nevadí, protože mu zbyly ručičky a po nich se dá chodit taky. "Nevadí, byli jsme před plasmou, budeme i po ní!"
"Neslyšíme! Co jste říkal?" křičeli lidé ze zadní řady.
On přestal fungovat ten mikrofón!
Hledal jsem očima šikovnou dívenku, jestli by nešlo zapnout ten vypínač, co prve vypla, ale ona byla fuč.
"Že já nedržel hubu, že já nedržel hubu," naříkal ten pán, co si prve přál vypnutí světelné rampy.
"To nic, zbyly nám silné hlasivky," konejšil jsem ho a v tu chvíli jsem začal sípět.
"Že já nedržel hubu!"
Dosípěl jsem dalších třicet minut a lidi odcházeli, protože kdo by sledoval sípění chcípákovo před mrtvou plasmou. Zbyl ten pán, zkroušený, a opakoval "že já nedržel hubu," pak, když už byli všichni pryč, se přišel omluvit a pak zdrcen odešel, patrně se opít nebo vstoupit do taoistického kláštera, což vyjde nastejno - člověk je pro svět ztracen.

Nakonec se objevil na scéně pán, co je přes techniku.
"Viděl jste někdy takový blbce? Voni uprostřed Interkamery začnou předělávat elektrický vedení!"
A vše se vysvětlilo, šikovné děvče, byvši vyzváno, aby šlo vypnut rampu, odběhlo za svým šikovným chlapcem a ten pán, co odešel, aby se polil dle dobové módy benzínem a zapálil, stane se živou pochodní zhola zbytečně!

PSÍ PŘÍHODY: Nekasal jsem se já. Kasal se Bart, jak by ne!
Vyhlídková cesta Mrázovka je podél jedné své strany vroubena dřevěným zábradlím. Jsou to dřevěné mříže, vsazené mezi žulové patníky, mříže vysoké tak, odhaduji, metr.Efekt spíše dekorativní než bezpečnostní.

Bart má rád prostor za zábradlím. Je tam vysoká tráva, v tuhle dobu spíš uschlé bejlí, jsou tam křoviny, dá se tam najít ledacos odporného, co mu zakazuju očuchávat, natož pak žižlat. To vše je důvod, proč se zde Bart rád zdržuje.

Když se chce dostat ke mně, má několik míst, kudy chodí - jsou to místa, kde jsou části mříže vypadlé a Bart se jimi šikovně protáhne.
Na protažení mříží není nic hrdinského, je to ale pohodlné. A Bart je pes sedmiletý, tudíž rozumný, pes který ví, co je pohodlí a jak chutná lenost.

Pokud není na obzoru dáma.
Což byla - fenka Tammy. Ta se Bartovi líbí, takže Bart, když Tammy spatřil, zanechal očuchávání a vznesl se jako Horymírům Šemík a jediným plavným skokem překonal bariéru.