ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: O televizi
Na základě úterního Pressklubu na Frekvenci 1 s Barborou Tachecí se mě pan Martin Zourek ptá, jakou mám představu o správné veřejnoprávní televizi.

Je to obtížná otázka. Pokusím se nejdřív o nástin současného stavu a pak o další nástin návrhu řešení.
Je více méně snadné si vysnít "televizi veřejné služby". Potíž je v tom, že u nás televize vysílá letos už padesátý rok, lidi si zvykli na určité nastavení televize a tento "hlas lidu" je třeba respektovat.
Kdyby totiž mělo jít o čistou "televizi veřejné služby", tedy takovou, která nedbá na sledovanost a jde výhradně po službě", obecenstvo by se patrně vzbouřilo a odmítalo by platit poplatek, který je fakticky součástí povinně odváděné daně.
Současná televize veřejné služby je fakticky normální zábavná televize s veřejnoprávními prvky. Jde o poměr zábavnosti a veřejnoprávnosti, a o nezávislost té veřejnoprávní složky.
Na ČT je vynakládán obrovský tlak ze strany politiků i veřejnosti. Není schopna mu čelit. Vedení je v rozvalu, odborářsko- zaměstnanecký sektor si uzurpoval nadměrnou moc, jsou zde ustrnulé ekonomické struktury které jsou závislé na mrhání veřejnými prostředky. V důsledku toho všeho se Česká televize stává destabilizujícím prvkem v systému. To co se v současnosti děje kolem volby Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jen zhoršuje situaci. Pokud by se nemělo stát něco zásadního a převratového, současný stav bude přetrvávat nadále. Ona to zase není taková katastrofa, aby se s tím nedalo žít i v dalších letech.

Nástin řešení
Jádrem problému je zpravodajství a publicistika. Vláda nyní navrhuje zvýšení koncesionářských poplatků o dvacet korun. Této sumy by se dalo využít pro restrukturalizaci v tom smyslu, že by se vytvořila jakási "nová televize", zpravodajsko-publicistického charakteru. Útvar by byl kontrolován Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Radou České televize podle přesně definovaných kritérií - rozhodující roli by měly hrát nezávislé analýzy dvou lépe tří subjektů (typu InnoVatio), schopných posuzovat vysílání podle jasně stanovených a kontrolovatelných měřítek. Produkce tohoto nového útvaru by měla vyhrazené vysílací časy. Souběžně s výstavbou této struktury by běžela restrukturalizace "zbytku". Je třeba zavést vnitřní konkurenci, nabídku, tržní soutěživost. Co se neosvědčí, musí být v definovaném čase likvidováno.

Na skutečné reformě televize se ale musí především dohodnout politická reprezentace, všechny demokratické složky - aby uznaly, že jen zdravě fungující veřejná televize jim může být ku prospěchu.
Jsem v této věci skeptický, zatím to vypadá tak, že převládá snaha ovládnout bolševického mastodonta ve svůj prospěch. Snaha vládní koalice o uchvácení 9 míst ze 13 v nové Radě pro rozhlasové a televizní vysílání není vedena pouze snahou zlikvidovat nynější vlastnictví TV Nova, pokud by plán vyšel, jistě by to mělo neblahé důsledky i pro nezávislost a další budoucnost ČT.

RODINA A PŘÁTELÉ: 1. máj u Máchy
Volal mi předvčírem pan Gazdík z MF Dnes - jako pamětníkovi 1. májů z dřívější doby. Překvaůpilo mě, že ani on nikdy neslyšel o "chození k Máchovi" - byl to dosti populární adrenalinový sport v době, kdy jsem chodil na střední školu, tedy na začátku 60. let.

Na Petříně, jak známo, stojí pomník K.H.Máchy. O prvního máje si tam dávali dostaveníčko milenci a nosili tam kytičky. A nevím jak a nevím kd ypřesně - nicméně stalo se, že komunistická policie jednoho prvomájového večera k pomníku nastoupila a celé to místo ůpořádně vybílila.
Za rok - protože se o tom vědělo - směřovaly k Máchovi kroky stovek mládenců a dívek. Přijdou policajti znovu? No a přišli. Čímž vznikla - jak se u nás hezky říká - "nová tradice".

Byl jsem tam dvakrát nebo třikrát - útok byl veden vždy odspodu, od Újezda - policajti s vlčáky na dlouhých vodítkách, psi řvali, my utíkali - vždycky přes Kinského sady. Pikantní bylo, když jsem tam byl naposled - vrátil jsem se na Újezd a tam zrovna někdo přejel ženskou autem a ujel - za asistence půlky policejního sboru města Prahy! Jenže policajti měli důležitější věci na práci - museli chytat kluky, kteří vzdorovali režimu u Máchy...
No, ono to zní dneska docela legračně, ale koho chytli, tomu do smíchu nebylo. Pokud to byl učeň, nemohlo se mu dohromady moc stát, ale pokud to byl študent, tak zpravidla měl po študýrování.
Kdepak študent, soudruzi, a u Máchy, to nesmí bejt!