ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Choďme na červenou
Buďte občansky neposlušní, nabádá nás šéf odborové centrály ASO Bohumír Dufek Copak tím asi myslel? Odborářům se nelíbí současná podoba reformy veřejných financí, jak ji předložila vláda parlamentu, jak ji parlament pustil do dalšího čtení, kde ji míní rozsalámovat a rozfašírkovat, až ji vlastní Špidla nepozná. Na tom není nic divného, vyjma Špidly a hrstky jeho dosud věrných se nelíbí nikomu, odboráři by byli divnou výjimkou. Jak je to ale s občanskou neposlušností? Občané ji uplatňují proti státu. Je to forma nenásilného odporu proti nespravedlivým zákonům. Její síla je především mravní. Apeluje na svědomí společnosti a na svědomí vládních struktur, pokud zde o nějakém svědomí lze hovořit. Jak si občan Dufek konkrétně občanskou neposlušnost v tomto případě představuje? Máme snad přestat platit daně? Nebo chodit na červenou?
Jako druhou alternativu nabízí Dufek generální stávku. Měla by vypadat jako ta, která v roce 1989 svrhla režim. Možná, že by bylo odborářům užitečnější svrhávat Dufka. S velkohubým pseudoradikálem v čele toho mnoho nevyfechtují.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jde do tuhého, budu hrát ve filmu!
Tak dlouho jsem si myslel, že jde o recesi, až se ukázalo, že to je krutý fakt - budu hrát ve filmu. Dodejme ovšem, že jde o film jak krutý, tak i recesní. Pokud byste měli hádat, CO BUDU HRÁT, pravděpodobně nebudete předpokládat, že mi někdo svěří roli prince líbajícího spící princeznu za účelem resuscitace. Nebo že budu hrát švarného tenoristu anebo plavčíka v pobřežní hlídce. Málem jsem se přepsal - a chtěl jsem napsat v pohřební hlídce. A jsme u toho - ano, bude ze mě zombie.
Zrovna dodělávám korektury povídkové sbírky Pravda o pekle, přesněji: přenáším v počítači korektury z papíru do textu. Je tam jedna zombiácká povídka "Kargo", která pochází ze sbírky Je krásné být mrtvý. Sbírku sestavila tvůrčí skupina Rigor mortis a jsme u toho -autor scénáře je Štěpán Kopřiva z RM.

Dnes v noci mě čeká zkouška líčení. Už aranžmá je strašidelné - sejdeme se v motorestu na křižovatce dvou silnic - tam kde se z karlovarské odbočuje na Plasy a dál na Plzeň. Masku budou zkoušet na mě a taky na Borisovi Hybnerovi, mému dávného kamarádovi. Kdysi jsem se účastnil slavnostního otevření jeho divadla na Národní třídě a vystupoval jsem tam coby oběť Frankensteinova monstra. Aranžmá bylo takové, že jsem četl z papíru zahajovací projev, načež zezadu přišla příšera, zardousila mě a cukající se nohy pak byly vidět přes okraj balkónu. Velmi morbidní!
Věřím, že výsledek tvůrčích snah jež nyní nastupuji předčí vše dosud vykonané. O průběhu prací podám zprávu už zítra.

PSÍ PŘÍHODY: Hovada v lidské tváři? Výsměch takovým!
Před časem, když vznikala vyhlídková cesta Mrázovka, smíchovská radnice upravila park mezi hotely Blaženka a Mövenpick. Mimo jiné zřídila dlážděné plácky a na každém nechala postavit dvě lavičky, celkem jich tu bylo osm. Řádění idiotů přežila jen jedna z nich. Z těch ostatních nezbylo dnes už vůbec nic.

Jen ty plácky, jako pozůstatek a vzpomínka na okrašlovací snahy. A nejen okrašlovací - lavičky byly k užitku, sedávaly na nich babičky, maminky s kočárky. Nemá cenu se tu rozplývat nad lavičkami, všichni jste viděli lavičky v parku.