ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Na zdraví!
Nejlepší obchodní tahák sezóny? Žádné akce, žádné výprodeje, žádný totální krach cen: zvýšená DPH na alkohol přidala palivo pod kotle kořalen po celé Špidlově říši. Nakupujte, je to naposled za starou cenu, pro flašky do sámošky běhá ochmelka jako abstinent. Vrací se dávné návyky. Pamatujete? Rozkřiklo se, že od prvního bude zdražený benzín, takže ho nanosíme v konvích do vany. Chování z časů reálného socialismu se vrátilo v éře Špidlova nereálného kapitalismu. Nereálného v tom, že rozmařilé sociální projekty nezaplatí ani desateronásobná daň za kuřivo a alkohol. Nereálného v tom, že nakonec tu DPH vládě nastrkáme, až dojdou kulaté zásobičky a sklepy vyschnou a žízeň se dostaví. Kupování do zásoby za hotové? Je to proti smyslu ekonomiky nákupu na dluh, tak běžné v naší zadlužené době. Jenže člověk má při tom krásný pocit, že vládu doběhl. Taky pocit naprosto, ale opravdu naprosto nereálný. Tak, sáhněme do zásob, a připijme si na zdraví!

RODINA A PŘÁTELÉ: Chybí jen amputace nohy
Je to všechno letos nějaké na levačku. Vločce trhali osmičku v sobotu, mé dceři Ireně v pondělí, kam namířím ucho, tam se ozývá smrkání a kašel. Byl jsem před chvilkou v lékárně. Mají tam podobné aranžmá, jako loni - vánoční stromeček a pod ním hromada medikamentů, obvazů a kapiček, jen nějaká ta amputovaná noha tam chybí!

Jinak ale je třeba uznat, že ta série volných dnů přišla vhod. Připadám si jako u vytržení, když jedu autem prakticky pustou Prahou, onehdy jsem jel Anglickou a projel ji na jeden vrz, v pět odpoledne - jindy je to dobrodružství na půl hodiny! Přiznám se, že mám moc rád pustou Prahu. Připadá mi, jako bych ji měl sám pro sebe a těch pár lidí, co se motá po chodnících, jsou součástí kulisy.
Na kochání ale není moc času, už kvůli neduhům mých bližních. Je to zvláštní, že organismus kolabuje v emočně vypjatých chvílích. Taky mi jednou trhali zub - o Ježíška, když jsem byl malý kluk. Pamatuju si, že pan doktor byl nametenej jako tágo, táhnul z něho chlast, v ordinaci mu kouřila kamna a vedle popelníku se válel krvavý fáč. Zub byl mlíčňák a pan doktor udělal škub a byl zub venku. Jo a to pan doktor Vaněček, ten škubal zuby mlíčňáky bez kleští, popadl zub mezi palec a ukazovák a bylo po zubu.

Nějak jsem v těch vzpomínkách ulít. Věřím, že napřesrok to bude veselejší a že budu v předvečer Silvestra vzpomínat, jaká kde byla psina a jak jsme si náramně užívali.
Každopádně psinu a užíváním přeji i vám.

PSÍ PŘÍHODY: Šogo a rachejtle
Bart se rachejtlí nebojí, jako ostatně se nebojí ničeho na světě. Psice mé přítelkyně Vločky je z jiné líhně - Šogo se bojí rachejtlí. Už jsem tu psal, jak se před časem pokusila vlézt do otevřených dvířek automatické pračky jenom proto, že nějaký mlamoj odpálil před barákem petardu. Mlamojů s petardami v předsilvestrovský čas přibývá a usínají i s petardami až hluboko po půlnoci. Šogo je z toho celá pryč, třese se a půjde-li to takhle dál, budu ji muset přejmenovat, chudáka, na Šoko.

Jak o Silvestra? Dostane nějaké sedativum. Nebo půjdu s ní a s Bartem na dlouhou noční procházku, někde noční krajinou za Prahou - všiml jsem si, že na volném prostranství se těch ran bojí míň.