Počasí v Praze: Krásný, takřka letní den
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Když...
Dočetl jsem se v novinách, že vláda hodlá vyhlásit ofenzívu korupci. Ministr Gross navíc předložil materiál svědčící o tom, že je dvakrát víc případl zneužití úpravomoci veřejného činitele než loni. To je hezké, že vláda zahájí ofenzívu. Chtělo by se mi napsat elaborát, který by se jmenoval Když...
Když to obchodnímu soudu trvá půl roku než schválí založení nové společnosti...
když je na postavení chajdy potřeba osmdesát razítek od miliónu ouřadů...
když je zdravotnictví socialistické s veškerou arogancí z jedné strany a ponížením z druhé strany...
když úředník může všechno a občan nic...
když se provalí, že je právnická fakulta hnízdem korupce a nikomu se nic nestane...
když... můžete doplnit stovky povzdechů tohoto druhu, a stejně je nevyčerpáte ani s jendoho promile,
pak je každá protikorupční ofenzíva asi tak platná, jako luftování a sypání vonných solí na venkovském hajzlu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Výkřiky v metru
V metru lidé obvykle spěchají. Někdy hodně spěchají. Hodně a hlasitě. Jako ten pán, kterého jsem zahlédl včera, opravdu jen zahlédl, protože kolem mě proběhl tryskem, v hale stanice metra na lince B na Karlově náměstí. Pádil, vedle něho na šňůrce cválal malinký pejsek Matlafousek, a pán křičel:
"Gulášek! Krištofe, máme doma gulášek! Dobrej gulášek!"
Co to mělo znamenat?
Pejsek Krištof byl z rodu loudavců, pejsek zvídatel, který musí všechno prozkoumat a očuchat a podepsat. Miluje gulášek. Aby ho pán přiměl ke spěchu, musí nasadit válečný pokřik. Vidina gulášku zaslepí Krištofa, dá mu zapomenout na zajímavé pachy všude kolem. Bude se hnát jen a jen za guláškem.

Jenže já stačil zachytit Krištofův pohled, na zlomek vteřiny, bylo to skutečně jen mrknutíčko.
Zachytil jsem ho a dovedl ho přečíst.
Znamenalo to:
Nenechte se zmejlit, pane! Já jsem totiž vegetarián!

PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
Znáte to? Opice sáhla do láhve, aby ukořistila... ořech, nebo něco. Má ruku v pěsti a radši umře, než aby tu věc pustila a pracku vytáhla. Opici doma nemám, stačí mi pes, rotvajler Bart.
Takže k věci. Titulek naznačuje podobenství, Bart samozřejmě žádnou pracku do žádné láhve nestrká. Stalo se to takto:
Bart mi na procházce zmizel. To se stává, on něco zvětří, šmejdí někde po křovinách, nikdy není daleko, vždycky se snaží mi být na blízku. Zřejmě mě pokládá za tvora, který se nedovede o sebe postarat - nikdy mě totiž neviděl, že bych se někoho pokusil sníst.
Tentokrát byl pryč o něco déle než obvykle. Volal jsem ho, nepřiběhl. Trochu mě to zneklidnilo. Pak jsem uslyšel jakési divné zvuky.
Našel jsem ho u plotu, u drátěného plotu na podezdívce. Mezi podezdívkou a spodním okrajem plotu byla mezera dosti dlouhá na to, aby skrz ni Bart prostrčil hlavu i s košíkem - pokusil se dosáhnout na igelitový pytlík s jakýmsi svinstvem. Jenže ten pytlík odsunul košíkem a když chtěl hlavu vytáhnout, zachytil se okrajem košíku o okraj plotu. Nebyl zoufalý, vůbec ne. Stále se pokoušel dosáhnout na pytlík, zmocnit se ho, rozsápat, zakousnout se do svinstva, poblít se...
Podivné jsou psí rozkoše.
Podivné jsou i mnohé lidské rozkoše.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI