ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Masky spadly
Z arzenálu žurnalistické klasiky známe klišé "masky spadly". Vedle klišé "bahno se provalilo" je výrok o padajících maskách snad nejvíce zprofanovaný a žádný slušný novinář ho nepoužije. Bohužel mě nic jiného nenapadá nad veřejným přiznáním ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka, že "novomanželské půjčky" jsou"primárně" jen a jen způsobem, jak"oslovit voliče". Ministerský návrh je mnohapatrově diskriminační. Fond rozvoje bydlení má poskytovat státem dotované půjčky lidem do 35 let. Lidé staří 36 a více let nemají nárok na bydlení? Úvěr s dvouprocentním úrokem má být splatný dvacet let. Chce přítel Paroubek zavázat k takové ekonomické krkolomnosti všechny budoucí vlády dvacet let dopředu? V roce 2024 se budou pětapadesátníci smát, za břicha se popadajíce, jakou že měli kliku, že se v roce 2004 místo volebního guláše rozdávaly peníze po lopatách.
Ano, asociální demokraté, máte coby vládní strana s největší váhou ¨šanci pomoci mladým (a nejen mladým) manželstvím (a nejen manželstvím,) k slušnému bydlení: uvolněte trh s byty. Navzdory k tomu, že přítel Křeček bydlí v regulovaném (v důsledcích státem dotovaném) bytě.

Milióny nepotečou
Ač k nevíře, stále ještě existuje cosi jako stud. Státní zástupci v dozorčí radě Telecomu se vzdají miliónových odměn. Oficiální zdůvodnění: obava před "skandalizujícími útoky v době startující privatizace". Mluvčí Telecomu se zde dopustil ne skandalizujícího, ale zcela skandálního útoku na oprávněnou kritiku, která by jistě následovala, kdyby si dotyční svoje odměny vyplatili. Jestli někdo selhal v souvislosti s Telecomem, pak je to stát. Selhal jako organizátor vstupu zahraničního partnera, ten nakonec utekl, když vyždímal, co se vyždímat dalo. Stát selhal jako cenový regulátor. Hodnota Telecomu v důsledku toho všeho klesla hluboko pod hladinu pesimistických očekávání. Promrhána byla příležitost spojená s nástupem internetu. Telecom by dnes byl neprodejný bez mobilní telefonie, a na ní nemají státní "dozíratelé" nejmenší podíl. Za co by měli dostat miliónové odměny? Je jim možno přiznat jediné pozitivum: tím že se vzdali odměn dokázali, že se dovedou stydět.

RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla: Hrdina západu
V sobotu měla v Divadle v Dlouhé v Praze premiéru hra irského dramatika J.M.Singa Hrdina západu. Je to skvělé představení, které byste si neměli nechat ujít.
John Millington Synge se narodil v Dublinu v roce 1871 a zemřel v roce 1909. Hra The Playboy of the Western World je z roku 1907. Byla poslední, která se za jeho života dočkala uvedení - a zároveň i vlny odporu ze strany irských nacionalistů. Byl to údajně "největší skandál v dějinách irského divadla".
Což je malá ilustrace pitomosti nacionalismu a nacionalistů.
Hrdina západu (jak přeložil titul Martin Hilský) je komedie s dvěma zásadními tématy: jedním tématem je kuráž, druhým lidské osamění. Synge vnímá kuráž jako vlastnost, které si Irové váží nejvíce - titulní hrdina (hraje Miroslav Táborský, skvěle!) je kurážný Ir, nebo snad domněle kurážný a nakonec skutečně kurážný. Jeho protihráčka, dívka na vdávání (hraje Klára Sedláčková, skvěle!!) se snaží uniknout samotě, ostatně jako všechny ženy, vystupující v této hře. Co je větší hodnota, ocenění kuráže anebo únik ze samoty? Tuto otázku postavy řeší v různých variantách příběhu bohatého na zvraty.

Polský režisér Janusz Klimsza pojal Hrdinu západu jako ztřeštěnou nadsázku. Inscenoval ho už potřetí a je vidět, že svého irského dramatika umí. K dynamismu inscenace patří i jazyk - Martin Hilský je autor nejnovější jazykové interpretace Shakespeara a suverénně zvládá převedení sto let starého textu do moderní jazykové polohy, aniž by utrpěl dobový kolorit. Scéna Martina Víška (kostýmy vytvořila Eliška Zapletalová) ctí tradici klasického "kukátkového" divadla a zároveň dává prostor k akční grotesce, a že se k ní Janusz Klimsza uchýlil nejednou.

V tom je veliké osudové štěstí dramatické tvorby - zatímco text je a zůstává takový, jak ho autor ve své době napsal, divadelní hru je nutno vždy znovu objevit a interpretovat a stvořit znovu v souladu s dobou, ve které se inscenace buduje. Takže si dovedu představit, že když někdo řekne nezasvěcenému divákovi o přestávce, že se dívána představení hry sto let staré, že odpoví:
"Nejste vy ten chlápek co ho potrkal beran když támhle na kopečku síknul trávu na loučce starý Meggie O´Harový?"

PSÍ PŘÍHODY: Tenisák za plotem? Úkol pro žabaře!
Bart je mistr ve vyhledávání poztrácených tenisáků. I když, pravda, ten poslední jsem mu musel najít sám. Tenisák ležel dobře viditelně hned vedle cesty, která vede nad severním ústím tunelu Mrázovka.
"Barte, míček," řekl jsem.
Bart ožil. Slovu "míček" moc dobře rozumí. Rozhlížel se kolem sebe. Ukazoval jsme mu prstem, jenže se opět osvědčilo, že toto gesto psi nechápou. Dokonce proběhl ¨kolem míčku ve vzdálenosti půl metru a nespatřil ho!

Nakonec se ho zmocnil, ale přiznejme, že toto nebyl jeho nejlepší výkon.
Jo, to v sobotu, když jsme byli v dubovém lese nad Kavalírkou, nad Plzeňskou ulicí, vystoupali jsme až nahoru na skálu a tam, na vrcholu, Bart našel tenisák!
Tenisák za plotem tenisového kurtu, ano, to dokáže každý. Ale na vrcholu skály?
Dovedl jsem si představit, že tenisák tam vynesl nějaký pejsek, který ho našel, nebo dostal jako hračku, a tam spatřil něco zajímavějšího a pustil ho z huby. Takže tenisák osiřel ¨ a zmocnil se ho Bart.
Celý šťastný ho nesl po celou zpáteční cestu v hubě.
Až jsme došli ke Kavalírce a tam za plotem pobíhali dva vlčáci a Bart jim musel sdělit, co si myslí o právu vlčáků být na slunci.
Tenisák zapomenut a čeká tam na pejska, který bude mít k vlčákům za plotem pozitivní vztah.
Najde se takový?

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI