ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Podopra komunistům
Raději komunisté než ODS... Tohle heslo realizují sociální demokraté čas od času už dlouho, ovšem teď, před druhým kolem voleb do třetiny senátu působí obzvlášť pochmurně, když ho vidíme černé na bílém. Člověk by se nejraději štípal, aby procitl ze zlého snu. ODS je demokratická strana, sice konzervativní, dejme tomu pravicová, ovšem v každém případě ctí principy svobodné společnosti. Komunisté existují jen vinou nedůslednosti našeho právního systému, který je na jedné straně prohlásil komunismus za zločin a na druhé komunisty trpí. Kdyby dostali příležitost, zakroutili by krkem těm sociálním demokratům, kteří se s nimi teď chtějí spolčovat. Což ostatně v minulosti už učinili a na další příležitost čekají. Teď "vyhlásili válku" ODS. Ještě nikdy se neodvážili tak agresivního sloganu. Válku, to oni rádi. Bez odezvy veřejnosti se dočkalo zveřejnění zprávy BIS, podle níž Grebeníčkova strana podporuje extremistické organizace, včetně Štěpánovýých komunistů. Oni jsou viditelné patro, vše ostatní je v podzemí. Oni jsou "strážci ohně", oni udržují kontinuitu. Starají se, aby se nezapomnělo, že nějaká komunistická strana byla. Až přijde "revoluční situace", nastoupí jiní pašáci a ti vezmou tu kosu do ruky a budou padat hlavy. Takto je to vymyšleno.
A tohle svinstvo hodlají sociální demokraté podporovat dnes, v zárodku, kdy je pořád ještě možno to zastavit.
Ne nadarmo Maurice de Boulignard říká, že historie je učitelka s nejpitomějšími žáky.

RODINA A PŘÁTELÉ: První sníh
Žádná poezie - koukal jsem oknem ze záchodu ven a vidím, že padá nějaký předmět. A ona to byla sněhová vločka! Šel jsem to sdělil Ljubě potažmo Sněhové vločce (přezdívka dle filmu hrdina - Sněhová vločka, neohrožená bojovnice) a než jsem došel do kuchyně, se sněhovými vločkami se roztrhl pytel, nastala inflace, přestala to být novinka a od teďka je to i v Praze realita. O půl hodiny později jsem na procházce se psy viděl zachumelené auto.

Není to stoprocentní důvod k radosti, dokonce bych musel hodně ubírat na procentech, kdybych měl vyjádřit své autentické pocity. U Ljuby je to momentálně asi na nule. Důvod je prostý. Onehdy jsme v Hornbachu koupili pytel cibulí narcisů. Zlevněná cena, nabídka typu "nekup to". Jenže součástí dodávky nebyl chlap s rejčem, aby narcisy zasázel.
Ljuba vzpomíná na babičku, která taky jednou takhle prošvihla správnou "agrotechnickou lhůtu" a v půli ledna popadla hrnec s vařící vodou, vylila ho na záhon a do té mazlaniny narcisy zasázela. Vzešly prý všechny, dle rodinné legendy.
U nás to asi dopadne taky tak.
Založíme novou legendu, jak se hezky (blbě) říká.

PSÍ PŘÍHODY: Zasněžení psové
Iris je zimomřivá, Bartovi je všechno jedno, zima nezima, valí se krajinou jak tank. Iris tančí mezi vločkami, opatrně našlapuje, běhá tak rychle, že vločky mají sakra hodně práce se do ní trefit. Bart je k vločkám netečný. Padejte, nepadejte, Bart si vede svou, rozvážně očuchává předměty, podepisuje je a občas se rozhlédne, jestli někde nespatří jedlého psa.

Výsledek je stejný - oba pejskové jsou mokří, že by se dali ždímat.
Iris je zvyklá na opatrování. Ljuba ji tahá do vany a sprchuje, je to opečovávaná cukrová panenka. Bart nikdy nebyl ve vaně. Když ho chci mýt, myju ho hadicí, jako auto nebo - zase ten příměr - jako tank nebo jinou těžkou techniku. Po návratu z procházky ho utírám hadrem. Za těch devět let co je na světě nepochopil, nebo nechce pochopit, že utírání hadrem není nic potupného nebo škodlivého a že cílem té operace je proměna mokrého psa na suchého psa.
Iris, jak jsem řekl, je na utírání zvyklá - pokud ji utírá Ljuba.
Jenže u mě na Mrázovce v baráku Iris opisuje od Barta a teď začala vrčet a vzpouzet se, když ji utírám po návratu z mokrosněhové sibérie!
Pakáži jedna, vždyť se na to taky můžu vykašlat, je to pro mě práce navíc...
Jenže ta pakáž sakramentská moc dobře ví, že se nevykašlu, i když budou oba vrčet a remcat a nadávat o sto šest.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI