ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jak vyzrát na nemakačenky
Miroslav Macek se v pondělí na své webové stránce viditelnymacek.cz pozastavil nad jedním případem, medializovaným v televizi: k příbuzným se do Ostravy nastěhuje deset nemakačenků a ti dostanou díky unijním zákonům povolení k trvalému pobytu a tím pádem berou dvacet pět tisíc měsíčně sociálních dávek. Navrhuje, aby se takové případy staly volebním tématem. Téma to bezpochyby je. Zasluhuje upřesnění - nárok na sociální dávky má cizinec až po roce legálního pobytu, přičemž aby takoví lidé povolení dostali, musejí mimo jiné našim úřadům dokázat, že mají dostatečné finanční prostředky (dvojnásobek životního minima na osobu - tj. 4640 Kč) k životu v zemi, nebo doklad o zajištění ubytování podepsaný vlastníkem nemovitosti, případně ověřenou kopii nájemní smlouvy a tak dále.
Už z této formulace (made by ministerstvo práce a sociálních věcí) se dělá mdlo. Jde tady jedna buzerace proti druhé buzeraci. Nemakačenkové z cizí země chtějí buzerovat naši státní kasu (respektive naši nemakačenkové chtějí buzerovat státní kasu jiného státu unie) a stát, místo aby této buzeraci řekl "tůdle nudle", vymyslí buzeraci úřední. Prostě se obklopí bariérou papírů a vyhlášek a razítek. Dovedeme snadno pochopit, proč to tak je. Ono "tůdle nudle" by bylo příliš jednoduché.

První návrh...
Třeba takové: Na podporu ze státní kasy nechť mají právo jenom nemakající občané, kteří do ní přispívali daněmi, dokud makali. Nemakající občané jiných zemí nechť se pokusí najít si práci ve svých zemích. Když jsou schopni se stěhovat, nechť se stěhují za prací na ploše svého státu, místo aby se stěhovali za dávkami v jiných státech. Asociální? Hlavně neproveditelné. Ta bariéra razítek a papírů, to není žádná neživá zeď. Papírová linie je čile fungující organismus úřadů a institucí, které stát z daní svých občanů platí. Takže výsledek je ten, že nemakačenko, vedený cílem dávek, se nakonec nějak prokouše přes všechny ty bariéry. Trvá to, arciť, nějakou dobu a po celou tu dobu je obsluha "papírové linie" financována z daní. Pak nemakačenko získá poslední razítko a poslední bumážku a může nastavit kapsu.
Dávky samozřejmě nejsou nijak luxusní a jachtu na Jadranu si z nich nikdo nepořídí. Ale je to solidní základ stálého příjmu a když k němu nemakačenko přidá příjmy z občasných kšeftíků, samozřejmě příjmy nezdaněné, žije přinejmenším na stejné úrovni jako ten, kdo zařezává u linky od šesti od rána do čtrnácti třiceti.
Nemakačenko má důležitou úlohu v systému fungování sociálního státu - dává práci úředníkům, kteří mu umožňují žít na podušce z dávek a sami berou plat, sice bídný, ale pravidelně stoupající a v průměru vyšší, než jsou platy v soukromé sféře.

...a návrh druhý
Taková je situace u nás a v podstatě všude, kde je zaveden takzvaný sociální stát. Situace taková bude i nadále, neboť politické síly, které sociální stát vymyslely a v toku času prosadily, jsou závislé na lidech, kteří z něho žijí.
A teď si představte, co by se stalo, kdyby se zavedlo něco, co se zavést nemůže a co je proti smyslu všeho, co funguje už přes sto let v celém civilizovaném světě: co by se stalo, kdyby ten, kdo bere dávky, neměl volební právo.
Představme si fungování státu, kde by občan měl volbu: beru dávky a nevolím, platím daně a volím.
Jakpak dlouho by asi vydrželo parazitování na státní kase? Kohopak by asi volili občané, kteří daně platí? Jak dlouho by se na politické špičce udržel takový Zdeněk Škromach? Jakpak dlouho by vydržel socialistický systém nákupu volebních hlasů? Kolik nemakačenků by táhlo do země, kde by takové pořádky fungovaly? Jakou atraktivitu by měla země, kde by jediným lákadlem byl přístřešek Armády spásy a boty odložené vedle popelnice? Kde by sociální systém existoval, ale opravdu jako záchranná síť pro lidi, kteří se momentálně dostali nezaviněně do nouze a potřebují podržet omezenou dobu, než se zase chytnou?
Když se to takhle napíše na papír, zní to surově až sprostě. Je to hnusné a sprosté a asociální. Však to taky nikde zavedeno nebude. Zneužívání sociálních dávek se může stát tématem pro volby, však o zneužívání nejvíc mluví sociální demokracie, která ho - zase nejvíc - podporuje. Nezmění se nic.
"Papírová linie" musí žít, ta je oporou každého státu, levicově jako pravicově vedeného.

Aston

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Televize
Kolega Milan Šmíd mě na svém serveru Louč věnovaném problematice médií vyzval, abych zavzpomínal na televizi padesátých let. Jak jen jsem mohl toto téma v seriálu Zlatá padesátá dosud opomenout, díky, Milane, za pobídku!

O televizi jsem nejdříve slyšel od mého otce. Byl jsem dítě zvídavé, mohlo mi být tak pět let - to by byl rok 1950, a zkoumal jsem naše rádio, byl to lampový Telefunken, velká dřevěná bedna s krycím plátnem na přední stěně. Zjistil jsem, že za tím plátnem je díra. Nač je ta díra, tázal jsem se tatínka. A on mi odpověděl:
"Technici zkoušejí vyrobit rádio, které by ukazovalo i obrázky. Má se to jmenovat televize. Pořád se jim to nedaří vyrobit, takže tu díru, ve které pak - až se jim televize povede - bude vidět obraz, tu díru zakryjí plátnem."

Bůh suď, možná tomu i věřil. Nebyl to technický typ, například nikdy neuvěřil na existenci stereodesky. "Deska by musela mít dvě drážky a dvě jehly," tvrdil.

No a pak přišel rok 1953 a byla i u nás zavedena televize. Poprvé jsem ji viděl - dal by určit i den: dávali hokejový zápas ČSR - Kanada. Který to asi byl? Mistrovství světa se hrálo v týdnu 7. - 15.3. a ČSR odstoupila ze soutěže kvůli státnímu smutku (úmrtí Stalina a Gottwalda). Pravidelné zkušební vysílání bylo zahájeno 1. května, šlo zřejmě o nějaké podzimní utkání a mám pocit, že jsme ho prohráli 2:3, vsázet se na to nechci.
Přístroj byl instalován v tehdejším Filmovém klubu v podzemí hotelu Palace v Panské ulici v Praze. Byl to přístroj s maličkou obrazovkou, netřeba zdůrazňovat, že černobílou. Byl jsem okouzlený, že vidím televizi a zároveň mě překvapilo, že dospělí se dívají ne na televizi jakožto televizi, ale na nějaký pitomý hokej - sledovali zápas a fandili!
Běžel jsem za rodiči a hlásil jim, že tam vzadu v koutě je televize.
"A co má bejt," pravil otec.
Měl recht. Televize je blbost.
Což neznamená, že nebudu příště v televizních vzpomínkách pokračovat.

PSÍ PŘÍHODY: Zatracená zima
Vysvitlo odpoledne sluníčko. Vyšel jsem s pejsky na procházku.
To je ale psí zima, ulevil jsem si.
Ppppsssíííí??? odpověděli.
Věru by mě zajímalo, kdo vymyslel tu floskuli. Co znamená? Že je zima, ani psa by nevyhnal? Jenže pejsek musí jít ven. Zima pod psa? Pro psa?
Je to akademické uvažování. A dobře se mi uvažuje, když už v té psí zimě nemusím být!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI