ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Politický ptakopysk

Nezáviděníhodný je osud nezávislých. Rozhodnutím Ústavního soudu jim nezbude než zůstat nezávislými. Tříprocentní hranice jako limit pro přístup ke státnímu příspěvku zůstává v platnosti. Je to rozhodnutí bezesporu diskutabilní, o čemž svědčí i nejednotnost názoru samotných ústavních soudců. Výhrady proti snížení hranice jsou hypotetické. Mohly by vzniknout politické subjekty s cílem přesáhnout – dejme tomu – dvouprocentní hranici a zabořit chobot do státní kapsy? Mohly a nemusely. Nicméně, pochybnosti budí i horlivost nezávislých. Jejich magie funguje tím víc, čím jsou blíže lidem na chodníku. Na místní úrovni je nezávislost přitažlivá. Na celostátní úrovni však vyniká absurdita pojmu „strana nezávislých“. Je to tak trochu „strana hranatého kola“. Buď jsem ve straně, nebo jsem nezávislý. Nezávislí s velkým N jsou tak trochu politický ptakopysk, jsou jedno i druhé. Úradkem soudu je jim dáno být více nezávislými i na státní kase. Dobře pro kasu a možná i dobře pro nezávislé.

RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě máte stromeček?
Stromeček, jak známo, se odstrojuje o Třech králích. Co má paměť sahá,, vedl jsem boj za záchranu stromečku až na kraj únosnosti, a nebyl jsem to já, kdo rozhodoval o tom, co je kraj únosnosti...
Dříve byly k dostání jen smrčky. Pak to bylo jednoduché. Smrčkovi padalo jehličí. Jakmile jste se takového stromku dotkli, slyšeli jste tiché šumění, to byl jehličový déšť. Smrček zůstal po odstrojování ozdob skoro holý. Vytáhl jsme ho ze stojanu, klepl jím a držel jsem pouhou kostru.
V posledních létech je to jedle, coby výrobce vánoční nálady. Máme ji v kuchyni, na ní svítí elektrické svíčky (občas zapálíme obyčejné), a z větviček jen tu a tam spadne jehlička, slabý jedinec.
Ljuba už vyhrožuje, že stromeček odstrojí a já s Annou ho bráníme. Je mi ale jasné, že jednoho dne přijdu z pole role a po stromečkovi bude veta, padne za oběť ženské uklízecí zběsilosti.
Obávám se, že vývoj událostí tomu napomůže. Včera večer jsme modelovali další figurky do Betléma (ten taky máme ještě instalovaný na podstavci stojací lampy), já modeloval velblouda a Barta, Ljuba dvě ovečky. Děláme je z moduritu, z pečicího moduritu, který se vypaluje v troubě. Šli jsme pak spát a Anna měla za úkol troubu vypnout po půl hodině (koukala na video). No a dnes ráno, co tyto řádky píšu, byt smrdí moduritem, který se vesele pekl v troubě celou noc. Ljuba ještě spí. Až se probudí, myslím, že nebude vánočně naladěná a že po stromečkovi bude brzy veta.

PSÍ PŘÍHODY: Pejskové na náledí
Rádio varovalo před náledím. Člověk musí dávat bacha a umí to. A co pejskové?
Čtyřnožec se má! Je to přece jen "čtyřkolka", ale i on má svoji mezní přilnavost, i on někdy klouzne. Bart má obrovskou sílu v zdaních tlapách a pochopitelně ty mu nejdřív proklouznou. Smýká sebou vždycky na levou stranu. Nohy mu ulítnou a zadek se hodí stranou. Obvykle to Bart zvládne, co má paměť sahá, stalo se jen párkrát za těch více než devět let, co je na světě, že sebou seknul úplně.
Uklouzne, otočí se, užasle pohlédne na svůj zadek a pak na mne.
Co se to děje, pane? Máš pro to nějaké vysvětlení? Nějakou omluvu?
Když je opravdové náledí, snažím se šourat po trávníku. Bart kluše po ledovém povrchu bez obav. Ulice Mrázovka je pokrytá zámkovou dlažbou,, to jsou betonové tvarovky,nasáknou do pórů vodu a když pak umrznou, to je ledovka jedna báseň. Právě na ní sebou Bart několikrát seknul.
Ovšem, zajímavo, nikdy se nestalo, že by Bart řekl:
Pane, klouže to, do tohohle nejdu, vracíme se.
To musím vždycky rozhodnout já. V obavě před tím, že sám sebou seknu a pak tak - co by se stalo, kdyby se na ledu objevil nějaký Bartův nepřítel, Max nebo Brok?
To by byla lední revue, panečku! Nerad bych do ní byl zavlečen.
Rádio oznamuje náledí. Pokusím se navrhnout Bartovi, že uděláme jenom kolečko kolem baráku, ale nevím, nevím, jak pochodím.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI