RODINA A PŘÁTELÉ: Zlý sen neboli Hledání dokladů
Doklady se kupí a vrší a hromadí, je jich čím dál víc. Občas je hledáme a to pak vypuká peklo. Nebo aspoň - nastává pekelná otrava.
Ve vyprávění se vrátím do loňska, kdy jsme se s Ljubou chystali na poslední výpravu toho roku, do Chorvatska, na poloostrov Istrie.Tehdy jsem probral svoji peněženku a vytáhl z ní doklady, které nepotřebuju v cizině, zejména občanku. Uvažoval jsem: kdybych o peněženku tak či onak přišel, nastane otrava s pořizováním náhradních dokladů. Čím míň jich v peněžence bude, tím menší to bude otrava.
Potud to bylo logické a správné, nelogické a nesprávné bylo to, že jsem zapomněl, kam jsem si ty vyndané doklady, především občanku, uložil.
Načež: letos v březnu pojedu do exotické země, o které z důvodů utajení nemožno ještě hovořit. Šel jsme na ambasádu pro vízum v úředních hodinách uvedených na webu, vyhodili mě. Šel jsem tam podruhé v úředních hodinách, jež na mě vyřval vyhazovací úředník. Vyhodil mě, že mi pas propadne dřív než za šest měsíců po vstupu do jeho země. Šel jsem na pasovku, aby mi ho prodloužili. Vyhodili mě, protože bylo po 14 hodině a nebyla středa. Šel jsem tam ve středu, chtěli po mně občanku. Tu jsem neměl. |A teď ta představa, že - když občanku nenajdu, zažádám si o novou, jenže oni po mě budou chtít rodný list a copak já tuším, kde mám rodný list?
Byly to krušné dny, jež následovaly. Vytipoval jsem si několik míst, kde by ta občanka mohla být. Vzorně jsem je uklidil, leč občanku tam nenalezl.
Občanku nalezl až můj syn David. Byla v šupleti, na dosah mé ruky, když sedím u počítače. Jak ho to napadlo, že šel zrovna tam?
"Napadlo mě, že by mohla bejt v šupleti, když pořád sedíš u počítače a na to šuple dosáhneš!"

PSÍ PŘÍHODY: Nepozorný Bart
Nebojte, Bart JE pozorný, až bůh brání! Jenom někdy něco přehlídne. A někdy je to móc dobře.
V těchto dnech má k nepozornosti sklony. Země je pokrytá sněhem a on zdvojnásobil čuchací úsilí, aby mu snad něco důležitého a zajímavého neuniklo. Nemá čas na rozhlížení, ani na nasávání vzduchu z delších vzdáleností. Musí rýt tím svým frňákem a když je třeba, hrábne tlapou, aby mohl načechrat zmrzlou půdu pod sněhem a rozvířit aromatické molekuly v půdě zamrzlé.
Z toho plyne, že má co dělat.
Což, jak se ukázalo, bylo dobře dnes ráno. Vraceli jsme se domů a šli po cestě, která míří rovnou k našemu domu. Bart měl hlavu kloněnou, čmuchal - takže neviděl to, co jsem viděl já:
Kousek výš, tak sto padesát, dvě stě metrů od nás, kráčel jeden ze tří hlavních Bartových soků, totiž Brok, se svým pánem. Brok Barta viděl a tančil na vozovce svůj bojový tanec. Rád by se do Barta pustil, bránilo mu v tom vodítko, takže jen křepčil, poněkud připomínaje tresku lapenou na udici.
Bart by taky spustil svůj taneček, kdyby ho zblejsknul - však taky jsem koukal, o co bych omotal vodítko, o strom nebo o lampu, ono to není nic snadného, udržet rotvíka na ledě! Naštěstí byl Bart nepozorný, takže zkoušce byl vystaven Brokův pán, nikoli já. 
Upozornění, neřkuli dementi:
Sousedovic nový rotvík se nejmenuje Rambo, jak jsem včera mylně uvedl, nýbrž Rocky! Obě postavy sice hrál Stallone, ale je to záměna jako Radecký a Palacký. Takže, ještě jednou: Rocky!