2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 8.3. 2005,
  • Prezident Bush přijme dnes prezidenta Klause k půlhodinovému rozhovoru
  • ODS vyvolá hlasování o nedůvěře české vládě až po sjezdu sociální demokracie
  • Platforma pro renesanci ČSSD je nespokojena se sobotní podporou ÚVV Grossovi
  • Tlustý tvrdí, že nedělní reportáž ČT o firmě, kde pracuje jeho manželka, byla lživá
  • Sdružení obrany spotřebitelů žádá po ČTc úhradu za přesměrování internetu
  • Ředitel NBÚ odvolal kvůli lichvě Vladimíra Šišu z funkce sekčního šéfa
  • Televize Nova podala žalobu na rozhodnutí vysílací rady
  • Počasí v Praze: chvílemi slunečno, k večeru sněžení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Melouny v Grónsku
    Neradostnou perspektivu předkládají občanům politické strany, rokující o budoucnosti českého důchodového systému. Podle jedné z variant by bylo nutno posunout věk odchodu do důchodu na 69 let. To je hranice natolik nerealistická, že se fakticky rovná zhroucení důchodového systému. To už rovnou můžeme vyhlásit, že Česko nechá své seniory udřít se k smrti - možná,že by jim dovolilo si vykopat vlastní hrob. Jsou naštěstí i varianty méně drastické- ta nejpravděpodobnější vidí jako odchodový věk 65 let. Pokud se politici shodnou.
    Ta drastická varianta nastane, pokud "se politici neshodnou". To s ní tedy můžeme rovnou počítat jako s jistotou. Shoda politiků totiž předpokládá něco, co je tak málo pravděpodobné, jako zdárný růst melounů na pobřeží Grónska, totiž autentickou odpovědnost vůči zájmům občanů. Předpokládá, že by politici měli myslet na něco jiného, než na bezprostřední politický profit. Přepokládá to i takovou situaci, že by politický kapitál mohl z eventuální úspěšné důchodové reformy sklidit protivník.
    Což nejspíš nenastane a pravděpodobnější je tudíž ona "nedohodová" varianta.
    Takže si chystejme lopatu na kopání vlastního hrobu.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zuřivej? Však taky měl důvod!
    Včera jsem tu popisoval výjev k blízkosti Strossmayerova náměstí. Jiný pěkný výjev jsem viděl v neděli po poledni na Štefánikově třídě, u nás na Praze 5. nedaleko Anděla.
    V neděli docela slušně sněžilo, zima ne a ne se vzdát. na chodníku se vytvořil docela slušný marast. jdu po chodníku směrem k Andělu. Slyším hluk, ohlédnu se - a za mnou jeden smetákové autíčko, něco jako multikára, má to radlici a kartáče a pucuje to chodník.
    Po chodníku nechodilo moc lidí, jen tu a tam človíček a ten viděl už zdálky červenožlutou obludku a vyhnul se.
    Jenom jeden pán se nevyhnul. Vylezl z auta na straně k chodníku a zůstal stát před otevřenými dveřmi zády k chodníku a u ucha měl mobil a telefonoval.
    V tu chvíli jel kolem ten sněhomet. Nu, drobátko toho člověka omítnul a taky těmi otevřenými dveřmi vmetl dovnitř auta tak asi půl kubíku špinavého sněhu.
    Bylo to trochu jako scénka z nějaké grotesky. Musel by se tomu smát každý, vyjma omítnutého pána a též dámy, která seděla za volantem toho auta.
    Omítnutý pán se rozzuřil a ještě stačil kopnout sněhomet to zadního kola. Pak ho napadlo, že by bylo dobré sněhometníka polapit a zabít. Rozběhl se tedy a sněhomet pronásledoval. Nevím, jestli sněhometník věděl, že za ním omítnutý pán utíká. Prostě jel dál po chodníku a vesele sněhometal, a lidi, když ho viděli, uhýbali (protože netelefonovali). Sněhomet zajel za roh a za chvilku se vynořil na druhé straně ulice. Mohl bych si představovat, že ten pán by sněhomet vytrvale pronásledoval, až by ze sebe setřásl naomítaný sníh a dokonce by stačil uschnout, vlivem tělesného tepla a proudícího vzduchu.
    Načež, až by sněhometníka dopadl, sněhometník by měl právo říci:
    "Ano, ctěný pane, dost možná, že jsem dobytek, ale vy račte být suchý, PANE!"

    PSÍ PŘÍHODY: Když jsou psi zticha
    Když psi hlučí, je to špatné. Když jsou zticha, je to horší. To mají společného s dětmi, ty jsou také velmi nebezpečně zticha a zkušený rodič je velmi obezřetný, když slyší zlověstné ticho z míst, kde se nalézá jeho potomek.

    Onehdy byl Bart zticha a já přemýšlel, co divného se dělo před tím, než ztichl. Znáte to: zabýváte se něčím jiným, nicméně vaše smysly jaksi automaticky sledují, co se děje a dělo kolem. Informace se někam ukládají. Potom, když se přestanete zabývat věcí s nejvyšší prioritou, si začnete promítat to, co smysly nashromáždily a někde na pozadí uložily do vyrovnávací paměti. V případě Barta to bylo: šel do kuchyně... já si před tím mazal chleba... nechal jsem kelímek s Ramou na kredenci... kdepak je ten kelímek... na kredenci není... bingo! Bart ho ukrad, zatáhl pod lavici a teď ho tam velmi tiše vylizuje!

    Včera jsem Ramu uklidil včas do lednice. Dokonce lednice byla do té míry v bezpečí, že jsem Barta i Iris vyhodil ven z domu, na zahradu. Pak jsem se začal zabývat něčím produktivním, nicméně ono tajemné cosi sledovalo, co pejskové dělají - a znepokojilo se, že nedělají nic. Nebylo slyšet nic. Jakpak to? Vždyť kolem vrátek chodily babičky, kterým je třeba od plic povědět, co jsou zač!

    Šel jsem se tedy podívat.
    Pejskové seděli nehnutě před dveřmi, seděli tiše, v posazech předpisových, hlavy vzhůru, čumáky napřažené. Copak to sledují?

    Ale ovšem! V druhé části zahrady, za psím plotem, na hřebenu zdi seděl žíhaný kocour, nehorázně tlustý a chlupatý. Dobře věděl, že na něho psi nemohou. Oni jen seděli a tiše ho nenáviděli. Možná se snažili ho hypnotizovat. Mají však daleko do hypnotických schopností hroznýše královského a kocour má daleko do nemohoucnosti králíka.
    Můj příchod pro ně znamenal vysvobození. Tím, že jsem vyšel z domu, zlomil jsem kouzlo, oni začali skákat a štěkat a kocour si řekl - tady blbě hrajou, a velmi pohrdavě se otočil a seskočil na druhou stranu zdi.