RODINA A PŘÁTELÉ: Šesté Digifórum v Kongresovém centru
Kongresové centrum v Praze patřilo v úterý fotografii. Neříkám "digitální", protože ona vlastně žádná jiná už dohromady snad ani není. Vytlačila "klasiku", jako před lety - asi tak dvaceti - vytlačilo video amatérské filmování. To jsem tehdy byl na výstavě (tehdy ještě) fotografické techniky Interkamera na Výstavišti v Holešovicích a navštívil tam stánek Pentaxu. Stánku tam šéfovali dva bědující Japonci.
"Lidi jsou hloupí a výrobci jsou nezodpovědní!" naříkali. "Podívejte se, jaké máme krásné amatérské filmové kamery. Filmují úplně samy. Pracuje ses nimi skvěle. Dělají úžasné amatérské filmy. A nikdo je nechce, všichni chtějí video! Tu hroznou nevyzrálou technologii!"
S filmováním to šlo ráz na ráz, s klasickou fotografií to trvalo od roku 1996, tehdy přišly první komerční "digi" na trh.
A jaké atrakce mě na Dogifóru zaujaly?
Bylo to doposud největší Digifórum, jaké Institut digitální fotografie IDIF pořádal. Předběžně se přihlásilo 1995 lidí, přišlo odhadem o 500 víc. Bylo tam 62stánků a produkce se tam předváděla prakticky kompletní.
Osobně mě tam zaujal tablet od Wacomu, Intuos 3. Můj přítel malíř Martin Zhouf ho tam hned zkoušel, okamžitě se zamiloval a jeden kus si objednal a utíkal do banky si vyřídit půjčku (ta potvora stojí 100 tisíc)! Je to tablet a displej současně,čili není to jen tablet, na který kreslíte a na obrazovce počítače pozorujete, co jste nakreslili: tady se díváte rovnou na svoji práci a efekt je,jako byste malovali po papíru. K disposici jsou elektronická pera, některá se chovají jako štětec, nebo jako rydlo do dřevorytu, jako stříkací pistole s různou charakteristikou kapek.

Druhou atrakcí, která mě zaujala nejvíc, byl výkon kolegy Romana Pihana. Ten vedl celý den workshop ve fotografickém studiu vybaveném od firmy Fomei, kde učil lidi pracovat s modelem. To znamenalo být celý den na nohou, v horku reflektorů, fotoaparát v ruce, a mluvit a mluvit a kolem dav a každou chvíli se někdo na něco ptal. To byla šichta, jako kdyby rubal tunel metra! Klobouk dolů,Romane. Já tam měl dvě přednášky a měl jsme toho plné kecky...

PSÍ PŘÍHODY: Hodná Iris a zlá bouřka
Iris je pravá dáma. Ta se pozná mimo jiné podle toho, že nerada ráno vstává a ožívá po západu slunce. Pak vede společenský život. Společenský život, to je v Irisčině podání šmejdění kolem domu a pátrání po kocourech, kteří by snad byli tak drzí a odvážili se přijít na zahradu.
Jakmile ale někde zahřmí, je konec se společenským životem a jde se domů, schlíple, s ocáskem mezi nohama.
Iris má pelíšek v krabici, která původně sloužila jako schránka na lůžkoviny. Do té se Iris schovává před bouřkou nejraději. Je to podle jejího názoru bezpečnější místo, než pod stolem.
Pochopil jsem, proč pokládá tuto krabici za nejbezpečnější úkryt před bouřkou.
Je to Faradayova krabice!