 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Čtvrtek 9.6. 2005,
|
- První dvě irácké teroristické skupiny chtějí začít vyjednávat o složení zbraní
- Vláda nepodpořila zveřejňování údajů o kvalitě léčby v jednotlivých nemocnicích
- Národní památky se mohou restituovat, ÚS to umožnil zrušením části zákona o půdě
- Sociální demokracie je ve volebních průzkumech před komunisty, zjistilo CVVM
- MŽP uvažuje o tom, že by každý návštěvník Krkonoš zaplatil vstupní poplatek
- Ostnatý řetěz z lipových listů kolem sochy svatého Václava konečně mizí
- Zejména díky sezónním pracím poklesla nezaměstnanost v ČR na 8,6%
- Počasí v Praze: zataženo, stále poměrně chladno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Neblahý Zemanův talent
Miloš Zeman je muž mnoha talentů. Jeden ho může spíš trápit než těšit: Zeman dokáže skočit na špek neseriózním partnerům. Jeho „bamberská aféra“ je nezapomenutelný milník v jeho kariéře a nejnovější patálie s Ottovým nakladatelstvím taktéž nesvědčí o schopnosti vybírat si solidní partnery. Policie pátrá, kdo nechal vyrobit falešný náklad pohádky o Harry Potterovi, ale stopy vedou právě k vydavateli pamětí bývalého ministerského předsedy. Je prokázáno, že Ottovo nakladatelství neoprávněně použilo cizího překladu Saint Exupéryho Malého prince, a teď to vypadá na to, že i Miloš Zeman přijde nakrátko se svým dvoumiliónovým honorářem. Utěšuje se, že jde o „technický omyl“. Jenže nakladatel, který je schopný vydat ve svém podniku na Slovensku nelegálně Dášeňku od Karla Čapka, nedělává „technické omyly“.
Někdo Zemana třeba i polituje a jiný si řekne: no vida, teď se v jiném světle jeví různé podivné aféry z doby Zemanova premiérování. Žádný zlý úmysl, ale prostý chaotismus a nedostatek soudnosti. Aspoň že tak. Na podzim Zeman chce psát novou knihu a v té propere celou sociální demokracii. Přejme mu, aby svůj talent skočit na špek tentokrát utlumil a dočkal se za svoje pikantní vyprávěnky odměny.RODINA A PŘÁTELÉ: Šesté Digifórum v Kongresovém centru
Kongresové centrum v Praze patřilo v úterý fotografii. Neříkám "digitální", protože ona
vlastně žádná jiná už dohromady snad ani není. Vytlačila "klasiku", jako před lety -
asi tak dvaceti - vytlačilo video amatérské filmování. To jsem tehdy byl na výstavě
(tehdy ještě) fotografické techniky Interkamera na Výstavišti v Holešovicích a
navštívil tam stánek Pentaxu. Stánku tam šéfovali dva bědující Japonci.
"Lidi jsou hloupí a výrobci jsou nezodpovědní!" naříkali. "Podívejte se, jaké máme krásné amatérské filmové kamery. Filmují úplně samy. Pracuje ses nimi skvěle. Dělají úžasné amatérské filmy. A nikdo je nechce, všichni chtějí video! Tu hroznou nevyzrálou technologii!"
S filmováním to šlo ráz na ráz, s klasickou fotografií to trvalo od roku 1996, tehdy přišly první komerční "digi" na trh.
A jaké atrakce mě na Dogifóru zaujaly?
Bylo to doposud největší Digifórum, jaké Institut digitální fotografie IDIF pořádal. Předběžně se přihlásilo 1995 lidí, přišlo odhadem o 500 víc. Bylo tam 62stánků a produkce se tam předváděla prakticky kompletní.
Osobně mě tam zaujal tablet od Wacomu, Intuos 3. Můj přítel malíř Martin Zhouf ho tam hned zkoušel, okamžitě se zamiloval a jeden kus si objednal a utíkal do banky si vyřídit půjčku (ta potvora stojí 100 tisíc)! Je to tablet a displej současně,čili není to jen tablet, na který kreslíte a na obrazovce počítače pozorujete, co jste nakreslili: tady se díváte rovnou na svoji práci a efekt je,jako byste malovali po papíru. K disposici jsou elektronická pera, některá se chovají jako štětec, nebo jako rydlo do dřevorytu, jako stříkací pistole s různou charakteristikou kapek.Druhou atrakcí, která mě zaujala nejvíc, byl výkon kolegy Romana Pihana. Ten vedl celý den workshop ve fotografickém studiu vybaveném od firmy Fomei, kde učil lidi pracovat s modelem. To znamenalo být celý den na nohou, v horku reflektorů, fotoaparát v ruce, a mluvit a mluvit a kolem dav a každou chvíli se někdo na něco ptal. To byla šichta, jako kdyby rubal tunel metra! Klobouk dolů,Romane. Já tam měl dvě přednášky a měl jsme toho plné kecky...
PSÍ PŘÍHODY: Hodná Iris a zlá bouřka
Iris je pravá dáma. Ta se pozná mimo jiné podle toho, že nerada ráno vstává a ožívá po
západu slunce. Pak vede společenský život. Společenský život, to je v Irisčině podání
šmejdění kolem domu a pátrání po kocourech, kteří by snad byli tak drzí a odvážili se
přijít na zahradu.
Jakmile ale někde zahřmí, je konec se společenským životem a jde se domů, schlíple, s ocáskem mezi nohama.
Iris má pelíšek v krabici, která původně sloužila jako schránka na lůžkoviny. Do té se Iris schovává před bouřkou nejraději. Je to podle jejího názoru bezpečnější místo, než pod stolem.
Pochopil jsem, proč pokládá tuto krabici za nejbezpečnější úkryt před bouřkou.
Je to Faradayova krabice!