 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pátek 29.7. 2005,
|
- Kvůli závadě na Discovery pozastavila NASA lety raketoplánů
- Schůze Senátu začaly být vysílány v přímém přenosu na internetu
- Paroubek zřejmě nebude kandidovat v Praze, ale v Ústeckém kraji.
- Advokátka protestovala v Senátu proti Formánkové, kandidátce ÚS
- Paroubkova popularita roste, přeskočil Sobotku a dotahuje Dostála
- Senát zamítl zákon omezující kouření na veřejných místech
- Nové sídlo RFE/RL bude v Praze 10 na Hagiboru
- Počasí v Praze: padl teplotní rekord (plusový)
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kdo po Dostálovi
Čtvrtek byl ve znamení posledního loučení s Pavlem Dostálem , neoblíbenějším českým
politikem, ministrem kultury. Jeho měli umělci coby ministra rádi, nejen jako člověka, a
to je cosi zcela neobvyklého. Kdo přijde na jeho místo?
Mluví se o Vladimírovi Darjaninovi. O něm sotva kdo slyšel. Nebo ano, slyšel, v souvislosti se zakázkou na propagační cédéčka, jež měla chválit Českou republiku a udělala jí spíš ostudu, než chválu. V současnosti je generálním komisařem Světové výstavy EXPO 2005. Je to snad dobrý manažer. Potřebujeme jako ministra kultury dobrého manažera? A potřebujeme vůbec ministerstvo kultury? Sympaticky se vyjádřil brzy po svém jmenování někdejší Dostálův předchůdce Pavel Tigrid, když řekl, že podle jeho názoru by bylo nejlepší, kdyby se ministerstvo kultury zrušilo. Pavel Dostál vrátil tomuto úřadu dobré jméno. To se ale dá ztratit nejbližší Českou lotynkou, tehdy byl z této kauzy z ostudy Kabát.
Vladimír Darjanin je v čele české expozice EXPA. Tam ho posadil ještě Jan Kavan. Kavanovo jméno je bohužel spojeno s kauzou Kato, s Českým domem a Štiřínem, s Karlem Srbou, s nevysvětlitelnými balíky peněz v igelitových pytlících v jeho osobním trezoru. O tom všem se teď zase bude mluvit v souvislosti s nominací Kavanova muže do vládního týmu.
Je kupodivu, že právě toto pokládá Jiří Paroubek za potřebné v době, kdy Miloš Zeman přestal sociální demokracii škodit a Kavan a spol zmizeli za obzor veřejného zájmu. Zabývají se frakcionářstvím a přípravou manifestačního sjezdu v Sazka aréně.RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stereokino
Dnes jsme si povídali o stereo biografu IMAX. V paměti z dětství uvízla vzpomínka na
jakýsi pokus se stereem v kině Praha v Praze na Václavském náměstí.
Nebyl to ovšem jediný pokus. Na pouti se v padesátých létech ještě provozovaly jakési kukátkové produkce. Byly to samozřejmě též stereoobrázky, přičemž existovaly i stereoobrázky pikantního obsahu přístupné od 18 let. Pak tam byly i produkce jakoby filmových záběrů. Byly to záběry rozkopírované na papírové kopie, myslím dokonce , že se snad točilo i klikou a obrázky se míhaly před očima a viděli jsme, jak Larry padá do kádě s vápnem a tak podobně.Stereokino Praha ovšem byl normální biograf. U vchodu bylo nutno si půjčit brýle, s jedním červeným a druhým modrým sklíčkem. Kauce na vrácení brýlí byla snad dokonce 50 Kčs, to byla astronomická suma v té době! Samozřejmě, že sumu po skončení vrátili. Promítali jediný film - dokumentární film o sportovním atletickém podniku Rošického memoriál. Diváci měli nejraději záběry, kdy koulař vrhá kouli do publika, nebo když oštěpař vrhal oštěp jakoby to publika. Pak všichni uhýbali hlavami a o tomto nevšedním záběru pak vedli vzrušené diskuse.
Byl jsem se na tu náramnou podívanou kouknout s tatínkem, ten kauci zaplatil. Jiní spolužáci takové štěstí neměli - a byli se na Rošického memoriálu podívat bez brýlí. To ovšem byla podívaná poněkud rozhozená barevně. Tvrdili, že je to tak lepší. Možná, že jsem jim tak trochu i záviděl, to je takový ten sawyerovský efekt.PSÍ PŘÍHODY: Vedra uhodila
Uhodila vedra a naši pejskové se pohybují pouze s jazyky vyplazenými až na vestu.
Polehávají ve stínu keřů a bříška si chladí o jehličí. Pomoci jim není. Já jsem si už před
lety obstaral klimatizaci. Mám vystrčenou rouru z okna a nechávám na sebe funět studený
vzduch, čímž si zadělávám na revma a na záněty průdušek. Snažil jsem se na tu lákavou
představu pejsky dostat. Mohli by si lehnout ke mně a užívat si dobrodiní mrhání
elektrickou energií spolu se mnou. Dávají přednost polehávání ve stínu.
Pokusil jsem se zapojit techniku. Na Barta se dá vždycky vyzrát - stačí vytáhnout zahradní hadici a Bart je nadšen a pokouší se sežrat vodní proud a při té příležitosti ho zchladím. Jenže Iris je opatrná dáma a při pohledu na stříkací pistoli v mé ruce se dává na útěk. Nu což, každému jeho nebe, každému jeho horko.
Však budeme vzpomínat, až přijdou chladna z rána a po nich chladné krátké dny.