RODINA A PŘÁTELÉ: 33 miliard v prdeli
Červené plakáty s tímto nápisem se objevily v Praze. Je na nich webová adresa, která vede na pokojnou stránku věnovanou kritice navrhovaného způsobu vybírání mýtného na našich silnicích. Opravdu se nebudu pohoršovat nad drsným nápisem. Jen mi to připadá zajímavé, co je třeba dneska udělat,aby někdo na něco zaměřil pozornost.
Jde o to, že máme silnice zamořené cizími náklaďáky,které tu jezdí, protože je to levné a nikdo si tu na náklaďák netroufne, zatímco v Rakousku zkoušejí brzdy a výfuky a kdo ví co. Jsou dva koncepty, jeden, že se budou stavět jakési mikrovlnné rámy a druhý, že se auta budou sledovat satelitem.
Autoři prdelního webu jednoznačně podporují satelitní koncept. "Bude nejlevější pro uživatele: protože se stane obecně rozšířeným v celé Evropě, cena za palubní jednotku (OBU) bude velmi nízká. Uživatel pak zaplatí pouze registraci v systému a pak projeté kilometry!", ujišťují autoři webu o přednostech satelitního systému.
Bylo by zajímavé, co by se stalo, kdyby výběrová komise nalezla zalíbení v satelitním systému (zatím to vypadá na opak). Co by se asi objevilo na plakátech? Jako máme válku billboardů, bude válka sprostých plakátů?

PSÍ PŘÍHODY: Telepatie, nebo náhoda?
Jsem technicky zaměřený člověk a odmítám pavědu a záhadologii ve všech podobách. Jen jednu pochybnost mám a ta trošilínku viklá můj pevný postoj - jde o telepatii u psů. K případu toho druhu došlo v pátek: seděli jsme s Ljubou večer u stolu, povídali si a Iris nám ležela u nohou. Najednou vstala a pobíhala po pokoji.
"Jede Anna," podotkla Ljuba.
Čekali jsme, že přijede. Mohla přijet kdykoli v rozpětí hodiny, dvou. Pes se postavil ke dveřím. Venku už byla tma. Díval jsem se oknem v kuchyni a pak jsem spatřil světla automobilu a o minutu později Anna parkovala před domem.
Pozitivní vysvětlení? Že by Iris rozeznala na kilometr, dva kilometry daleko zvuk jejího auta a dokázala ho odlišit od desítek jiných aut, které tudy hodinu co hodinu projíždějí?
No a vidíte to. Dnes večer jsme seděli u stolu, Iris u nohy a Anna přijela a zazvonila u vrátek. Teprve pak Iris vyskočila a začala ji vítat.
On je to spíš argument ve prospěch telepatie, protože kdyby případ měl fyzikálně-fyziologické vysvětlení, musel by se pravidelně opakovat - vždyť Anna nepřijela na volnoběh, přijela silou motorickou a Irda by její motor musela slyšet na vzdálenost nějakých pětadvaceti metrů a ne dvou kilometrů!
Jenomže dnes nebyla telepaticky naladěna. Pokud to nebyla náhoda jak řemen.
Což mi připomnělo stařičký chtip o tom, jak pan katecheta učí děti, co je to zázrak:
"Představte si, že pokrývač opravuje věž kostela, uklouzne, spadne, pomyslí si - zachrań mě Bože, dopadne a nic se mu nestane. Copak je to?"
"Náhoda," dí Pepíček.
"Dobře. On se vátí, vyleze na věž, spadne a pomyslí na Boha a zase se mu nic nestane: co je to?"
"Ještě větší náhoda," míní Pepíček.
"A když se to stane potřebí?"
"No, to už je tréning."