O čem se bude a nebude demonstrovat
Jednu tezi zde musím opakovat a nedbám na to, že je to už ikstá repríza. V principu samém o koncesionářské poplatky nejde. Za ideálních podmínek lze si snadno představit zrušení poplatků placených občany a financování veřejnoprávních médií nechat na státní kase. Opravdu to tak dělají v 17 ze 27 států Evropské unie. Věcná námitka by mohla znít, co že to je za hloupý nápad rušit zavedený systém a zatěžovat už tak zadluženou státní kasu. Pojďme to udělat po dohodě, až se veřejné finance zmátoří. Za rozhlas se u nás platí poplatky od roku 1923 a za televizi od roku 1955, takže to mohlo ještě pár let vydržet. Normální poměry ale nemáme a rozum jde stranou.

Ne háček, ale pořádný hák je v tom, že strany současné vládní koalice se netají nenávistí vůči České televizi a Českému rozhlasu. Ministerský předseda se o novinářích zmíněných médií vyjadřuje jako o zkorumpované pakáži, která šíří lži a předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura tvrdí, že tato média pracují proti zájmům státu a národa. Na druhou stranu ale nelze popřít neskrývaně jednostranné ideologické zaměření obou médií ve prospěch progresivisticky vnímaného liberalismu. Takto ale je všude ve svobodném světě: intelektuální elity jsou většinově liberálně zaměřené. Co s tím? Současná vládní garnitura to řeší tak, že se snaží oběma médiím zakroutit krk. Proto ten spěch při schvalování příslušného zákona, jež vyústilo v proslulý verdikt 4:36.

Toto tvrdím od začátku a ještě dodám, že „zrušení poplatků" sice je v programu vlády, ale akcenty jsou různé. Motoristé do voleb dokonce šli s tím, že zrušení poplatků nechtějí. ANO to sice v programu mělo, ale Andrej Babiš dával najevo, že se mu moc nechce horkým bramborem zabývat, protože má vážnější věci na starosti. Hlavním aktérem schvalovací hurá akce byl Tomio Okamura. Vždyť Andrej Babiš dokonce ani při hlasování ve 4:36 osobně nebyl! Z toho všeho je zřejmé, že opravdu jde o přípravu likvidace obou médií v té podobě, v jaké je známe dnes a že Andrej Babiš zbaběle ustupuje takzvaným partnerům, zejména SPD.

Bohužel, není to jen ve věci financování veřejnoprávních médiích. Tím se dostávám k tomu, o čem se zřejmě nebude v neděli na Letné v Praze demonstrovat, ale mělo by, dokonce je to silnější důvod, než osud médií.

SPD si umanula zlikvidovat veřejnoprávní média, ale ještě větší zlovolnou pozornost věnuje armádě. Andrej Babiš bezmocně přihlížel už k několika pobuřujícím kouskům. Teď ale Tomio Okamura na Facebooku prostě oznámí, že ruší českou účast na společném vojenském cvičení v Polsku a Andrej Babiš na to reaguje slovy, že o tom nevěděl. Kdo tedy je v čele vlády? Premiérministr, nebo předák upadající nesystémové partaje, podpořené obskurními straničkami hluboko pod hranicí volitelnosti do sněmovny? Toto si zaslouží být hlavní téma demonstrace a ta by měla mít milionovou účast.

Je známo, že se Babiš demonstrací bojí. Doufám, že se jí bude bát víc než Okamury a že se výsledek projeví. Vědělo se, že vláda ANO, Moto a SPD bude jízda. Že ale půjde takhle prudce z kopce, to je přece jen alarmující.

Smutné oči zklamaného psa
Pustil jsem Noru na zahradu a šel si vařit kafe. Do toho mi zavolali z pneuservisu, že zrovna nemají frontu a ať sebou hodím a přijedu si nechat přezout gumy. Mám u nich schovanou sadu, na podzim a na jaře měním. Jde jim to jako na Formuli 1.

Jenže… Nora je na zahradě. Když otevřu vrata, uslyší to a přiběhne. Přece ji nebudu brát do pneuservvisu! Mají tam pneumatické utahováky matic, to je strašný rachot, sám se toho bojím… Musím jednat rychle. Otevřít, vyklouznout, zavřít a šup pryč…

Podařilo se. Vítězství! Ale zhořklo mi pomyšlením, jak se budu dívat do smutných očí psa vyčítajícího podlou zradu.