ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Opět odložíme rozhodnutí o vstupu do eurozóny
Současná ekonomická patálie se stala záminkou k dalšímu odložení - nikoli přijetí eura, nýbrž "rozhodnutí o přijetí eura". Tedy, že o tom vláda ani nebude uvažovat.

Jeden z argumentů vládních euroskeptiků je "skandální chování" ekonomického jádra Unie. Ono je opravdu skandální a nanejvýš opovrženíhodné. Ve chvíli krize se silní spojili a nejdou se radit k Topolánkovi, ba dokonce ani ne ke Klausovi, co mají dělat. V této kritické chvíli je to ukázka, jak bude fungovat dvourychlostní Evropa, k níž se zvolna a jak se zdá, nezadržitelně schyluje. Rozhodnutí bude přijímáno za dveřmi, za než nás vrátný nepustí. A ta rozhodnutí budou pro nás platná, jinak si náš export můžeme nabouchat do kecek nebo vetknout za klobouček.

Dovolte malé odbočení.
Na adresu zastánců konceptu "referenda jako vyššího stádia demokracie" : je myslitelné, aby bylo referendum o přijetí eura?
Je myslitelné referendum o stavbě obecní čističky odpadních vod?
V prvním případě by moje odpověď zněla NE, v druhém ANO.
Zpět k tématu.
Moje pohnutky, proč podporuji evropskou integraci a spolu s ní tedy i přijetí eura, je naveskrz ne-ekonomické: podporuji ideu splynutí ze Západem, z něhož jsme byli násilně vytrženi, o zaplnění příkopu mezi námi a Západem, který vznikl mimo jiné i systematickou likvidací elit každých dvacet let v uplynulém, tedy dvacátém století.
A je šílené a beznaděj vzbuzující, když ODS, strana liberální, nás sune na evropskou periferii, aniž by nabídla jakoukoli jinou alternativu, než pád do sféry ruského vlivu.

ZLOBENÍ S ASTONEM: S Dominikou na konáčkách v Pardubicích
Včera jsem byl s Annou Marií a Dominikou a čtyřmi přáteli z Dílny Digineffu v Pardubicích. Primárně - zúčastnil jsem se tam akce na prospěch projektu Medela Leily Abbasové - spolu s Ljubou jsme vyrobili dětského koníka a na těchto a podobných konících jsme pak běželi před zraky užaslých návštěvníků Velké Pardubické v cílové rovince závod. Původně měl být čistě dámský - ale například já jel za Ljubu Krbovou, která přijet nemohla. Více viz zde.
V Pardubicích ale běželi převážně koně a v jejich sedlech seděli jezdci. Domince se to samozřejmě líbilo - ještě nikdy nic podobného neviděla. Měla jen jednu výhradu: že nejsou před místem, kde jsme s ní stáli, pořád!
Koně proběhli a dítě hořekovalo:
"Už jsou pryč!"
Pak zase přiběhli, nastalo pár vteřin pocitu štěstí a byli zase pryč.
"Oni zase přiběhnou..." utěšoval jsem ji.
Takže nakonec pro ni byl zlatý hřeb celé akce kočár tažený lipicány, ten tam byl pořád.
A že to štěstí přiběhne a pak je pryč, na to si bude muset Dodo zvykat.

Na snímku Ivy Baierové dobíhám do cíle - to co mám v obličeji není výraz štěstí!