Výzva obsažená v titulku je bezpředmětná. Tímto zjištěním bychom ji mohli odložit stranou, nebýt toho, že se v posledních dnech velmi často objevuje ve veřejném prostoru, v komentářích a na sítích. Jako základní tezi ji zvolil v rozhovoru s Novinkami i Pavel Rychetský, emeritní předseda Ústavního soudu. Právě tento rozhovor mě přiměl k pozastavení. Rychetský je muž moudrý, zkušený, jeho slovo má váhu. Stojí za to přemýšlet o tom, co řekne a napíše. Mohl myslet svoje vyjádření vážně? Opravdu si myslí, že by Andrej Babiš měl svolat svůj ansámbl a říct: „Parto, ten Rychetský má pravdu. Projeli jsme to. Ať to místo nás vezme někdo schopnější.“ V novodobé historii se stalo, že vlády padly pod tlakem protestů. Nemusíme chodit daleko, stalo se to u nás 17. listopadu 1989 a v následujících týdnech a měsících. Při zachování veškerého respektu k účastníkům shromáždění v Praze a dalších městech letos 15. a 17. listopadu nelze tyto události klást na jednu rovinu. V roce 1989 to byl opravdu projev obecné vůle změnit režim. Heslo „Už jsme tady!“ bylo bojové, cílem nebyla jen výměna osob (demise), ale nahrazení diktatury demokracií. Letošní masová vystoupení byla manifestací nesouhlasu významné části veřejnosti s buranským stylem Babišovy vlády. Hnutí ANO je dlouhodobě hegemon, ale naprosto nemá takovou podporu, aby si mohlo osobovat právo stavět všechno vzhůru nohama. K parlamentní většině potřebuje dvě obskurní strany, vedené pochybnými osobnostmi. Nestydaté hlasování symbolizované časem 4:36 byla poslední kapka. Skandální je tažení proti kritickým médiím – nejen verbální, ale i ekonomické. Babiš jim prostřednictvím svého vlivu škrtí reklamu. Málo se to ví, ale je to útok na svobodu slova jak z učebnice. Absolutně zavrženíhodná je devastace armády, svěřená partaji koketující s nepřátelskou mocností. Pozorujeme arogantní svévoli, výtržnické chování hulvátů, kteří vniknou do cizího domu. Poplatky jsou vedlejší – arogance, svévole a nekompetence jsou podstata, a proti tomu byly namířeny pokojné, důstojné manifestace v uplynulých několika dnech. Není to ale buldozerová revoluce z roku 2000, která svrhla v Srbsku Miloševiče, „jasmínová revoluce“ v Tunisku z roku 2011, nastartovaná sebeupálením zelináře Muhammada Buazízího, a už vůbec ne Euromajdan v Kyjevě z roku 2014. Andrej Babiš nemá žádný důvod, proč by měl podávat demisi. Pravda, nesplnil předvolební sliby. Nejvíc groteskní byl slib, že zkrátí čekací dobu u lékaře: toho by se dalo snadno dosáhnout, kdyby obnovil zrušený třicetikorunový poplatek, ale to jistě nemá v úmyslu. Výzvám k odstoupení se může jenom smát, protože směšné opravdu jsou. Na tribunách padá podobně bezobsažných výzev víc. Na druhou stranu ale musí manifestace brát vážně. Čtyři sta tisíc lidí najednou, to už je síla. Okamura dostal ve volbách 437 tisíc hlasů a Motoristé 380 tisíc. Účastníci manifestací nebyli žádní rozdovádění výtržníci. Říkal jsem si, jak by videozáběry z Letné zapůsobily na Francouze, Italy a Němce: Tohle že jsou pouliční demonstrace? Seriózní lidé všech věkových skupin, spíše jádro společnosti, zcela určitě ne její okraj. Jaké je tedy jejich společné poselství, jaký je apel? Věřím, že většina z nich by souhlasila s výzvou „jděte od válu“. Nicméně realističtější a uskutečnitelnější je výzva „přestaňte blbnout“. Jestli má Andrej Babiš aspoň trochu sebezáchovného instinktu, mohl by na to slyšet. Podobných lákadel je ale po cestě víc. Proto jsem zavedl novou trasu. Jdeme kolem vodárny směrem na Březovou a tam uděláme obrat v místě zvaném Markovičky a vracíme se na původní dráhu, osekanou o nebezpečné úseky. No jo, jenže na Markovičkách je hřiště na nohejbal a dřevěná klubovna. Gari objevila novou zábavu, mizení za rohem. Vyzraju na ni? Zatím vede ona. |