ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Republiko, kam teď?
Parlament má jednat o mimořádně důležitých tématech. Především je to rozpočet na rok 2009. To bude probíhat na pozadí světové hospodářské recese. Má též jednat o přijetí Lisabonské smlouvy, tedy o tom, zda se dobrovolně vysuneme na periferii Evropy anebo zda zůstaneme její integrální součástí. A také má hlasovat o příspěvku České republiky ke kolektivní obraně kontinentu. Jsou to všechno témata prvořadé váhy. Od civilizovaného zákonodárného tělesa by se dalo čekat, že se budou hledat styčné body a rozpory budou aspoň na čas odsunuty. Příkladem takového civilizovaného chování budiž počínání nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, který do svého týmu zařazuje rivaly, jako je Clintonová, nebo přímo lidi z opačného tábora.
Je tedy smutné, že demokratická opozice opřená o opozici destruktivní víc myslí na to jak namydlit Topolánkovi schody, než na to, jak provést vládní loď nebezpečnými útesy. Že se snaží torpédovat i samotný program schůze sněmovny je opovrženíhodné, podobně jako populistické Paroubkovy nápady na řešení krize, jako je vybírání více peněz od daňových poplatníků na selhání finančních trhů a obnovení progresivního zdanění. Více pochopitelný je nápad komunisty Dolejše, aby vláda vyjednala protikrizová opatření s odbory. Tedy s tou složkou společnosti, která má absolutně nejmenší pocit odpovědnosti vůči ekonomickému stavu země. Něco takového se dá od komunisty čekat. Ale nad Paroubkovými nápady nelze než žasnout. ZLOBENÍ S ASTONEM: Dominka pamětník
Jsme ve stádiu mluvení. Pravda, je to mluvení řečí capartovskou, dominkovskou, a rozumím jenom tomu, o čem vím, že Dominka chce říct: výroky se opakují, takže napotřetí, napočtvrté pochopím smysl sdělení. A noří se vzpomínky.

V minulosti se udály dva významné děje.
Jednou Bart čmuchal kolem igelitového pytlíku tak dlouho, až si ho nasadil na hlavu a chvilku se marně snažil ho tlapou sundat. Dominka to viděla a velmi se smála a pak to vyprávěla miminkovskou posunčinou. Dnes už dokáže odít tento pohnutý děj do slov.
I s druhou událostí je spojen pejsek - naše Iriska. To byla Dominka s Ljubou na procházce v lese a hrály si tam na ohníček - naskládaly malou hraničku z větví. Iris taky chtěla přispět svým dílem a tlapkou jim hraničku rozhrábla. I tohle vypráví Dominka, byť ne zcela srozumitelně.
Až se s ní za dvacet let potkáte, nechte si to odvyprávět, to už jí bude určitě rozumět mnohem líp než dnes.