Bacha, oni koukaj
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka je připraven zvážit rezignaci kvůli vánočnímu večírku, pořádaném v jeho ministerstvu v den a v hodinách masakru na Filozofické fakultě. Upřesněme: jádrem kauzy není ani tak večírek sám, nýbrž stupidní řeči a vykrucování Mariana Jurečky poté, co se lidi o večírku dozvěděli a novináři spustili své hnojomety a začali klást drzé otázky, jako že kde pan Jurečka byl a tak podobně.

Půvabná je sama formulace připraven zvážit rezignaci. Doposud se tedy jenom připravoval. Dva týdny před usnutím zpytoval sám sebe: jsi připraven, Mariane, nebo nejsi připraven. Pokaždé si musel mužně odpovědět. Ne, Mariane, nejsem připraven. Až v posledních hodinách došlo k přelomu a přípravu završil a výsledek rozhodnutí sdělil národu v televizi. Nastává druhá fáze. Připravený Jurečka nyní zvažuje. Ani sám Jurečka neví, jak dlouho bude zvažování trvat. Možná to půjde rychle, protože už v úterý se sejde předsednictvo Jurečkovy strany. Nicméně i když vážení ukáže na nutnost rezignace, nebude to rezignaci znamenat. Premiér Petr Fiala dal jasně najevo, že odvolání nepřipravuje a rezignaci by tudíž asi nevítal. Jistě v obavě, aby se mu domeček z karet nerozsypal.

Vykrucování stálo kariéru i mnohem významnější matadory než je Jurečka. Kvůli Wattergate a následnému vykrucování padl americký prezident Richard Nixon a v živé paměti je rezignace britského premiéra Borise Johnsona, taky kvůli debužírování – uprostřed pandemie covidu, kdy bylo všechno zavřené a všichni museli sušit hubu.

V prostorách ve kterých působí veřejní činitelé neboli papaláši by měly být velké nápisy POZOR, LIDI SE DÍVAJ. Kdyby takové výstražné nápisy visely na úřadu vlády, možná by se Petru Nečasovi nepřihodilo to co přihodilo a Babiš by jen pančoval benzín biopalivem a Jurečka by jezdil v Rokytnici traktorem. Všechno by bylo jinak.

Jenže ty nápisy nikde nevisí a papaláši si tedy neříkají „bacha, voni koukaj", přičemž to „voni" jsme my, obyvatelstvo.

Jak ráda s kabátkem

Nora si už na kabátek zvykla, Gari se kroutila a vzdorovala, takže jsem jí ho nenutil. Mráz ale udeřil v neděli večer. Tedy, mráz: žádných třicet jako mají na severu, bídné dva stupně. Ale Gari vystrčila nos ze dveří, zacouvala a moc ráda se ke mně cpala, abych jí oblékl.

Problém je trochu se svítícími obojky. Kabátky mají límec a ten obojky schová. Musím tedy límce vyhrnout, takže holky běhají jako frajerky, kterým mráz nevadí. No co, jsou to mladá děvčata, jedenáct a třináct. Co na tom, že v přepočtu je to 77 a 91 let!