A je to tady, dalo se to čekat
Dalo se to čekat a naivní ten, kdo nečekal. Oč jde výmluvně vypovídá titulek z nedělního vydání portálu iDnes.cz: EU už umí brzdit migraci. Systém má i temné stránky, Afričané končí v poušti. Autorka článku Kateřina Havlická zkompilovala výběr ze světových médií. Podstata je shrnuta v prvním odstavci:

Bezpečnostní síly v Maroku, Tunisku a Mauritánii i díky penězům Evropské unie zadržují migranty ze subsaharské Afriky a odvážejí je do pouště. Některé i prodávají do Libye. Cílem je odradit běžence od cest do Evropy. Temnou stránku migračních dohod s vládci těchto zemí odhalilo velké vyšetřování světových médií. EU podle nich o špatném zacházení s lidmi ví.

Smutný vtip spočívá v tom, že ty „temné stránky" jsou průvodní jev každého účinného prostředku, jak migraci kontrolovat a zadržet. Bez nich to nejde. Hlavní – dokonce proklamovaný – cíl toho všeho je odrazovat potenciální migranty od úmyslu stěhovat se do Evropy. Čím jiným než „temnými stránkami" by je mohl někdo odradit?

Jsou nevyhnutelné. Stinnou stránku má každá represe. Nemusíme jít až na Saharu za plazícími se žíznícími Súdánci, stačí zaskočit k severním sousedům Polská režisérka Agnieszka Holland loni získala uznání za film Hranice. Jde o plotem vyztuženou polsko – běloruskou hranici, přičemž uprchlické incidenty na této hranici jsou čistý akt agrese autoritářského běloruského režimu: „uprchlíky" sváží nejdřív letadly do Minsku a pak je transportuje v autobusech na polskou hranici. Skvělá režisérka natočila emocemi nabitý film o utrpení (ano, je autentické) a získala standing ovation pokrokového světa. Takže si představte, jak se bude natáčet na Sahaře a v detenčních táborech a při transportu vyhoštěných migrantů! Rudé právo pokrokového světa, britský Guardian, aby zdvojnásobil rozsah, a Pulitzerovy ceny, ty budou jen pršet.

Ano, Kateřina Havlická má pravdu, EU už umí brzdit migraci. V podstatě se navazuje na dávnou praxi Itálie, které se dohodla s libyjským diktátorem Kaddáfím, že migranty nebude z Libye pouštět. Nic jiného se totiž fakticky dělat nedá. Mezinárodní dohody a platné zákony jsou nastaveny tak, že je téměř nemožné dostat ze země někoho, kdo se tam už jakkoli dostal – i kdyby tam provedl cokoli nezákonného. Takzvaný migrační pakt je pouhá úlitba voličům, aby uvěřili, že jejich vlády a Evropská unie se migraci snaží omezit. Ale ona se opravdu snaží. Ne všichni její předáci jsou zaslepenci a vědí, kam příliv doslova nepřizpůsobivých povede. I to je jasné, připomenu demonstrace německých muslimů požadující založení kalifátu, to musí být jasné každému, jen ne českému ministrovi vnitra, který si z toho dělal srandu.

Možná budeme jednou rádi když ten kalifát v Evropě vznikne a udělá v ní pořádek… ještě podotknu sarkasticky, ale v koutku mysli to beru vážně. Vše tomu nahrává.

I poslední výzva evropského „ministra zahraničí" Josepa Borrella (to je ten pán, se kterým si Putin ani nechtěl vyčistit boty) který „důrazně vybízí" Izrael, aby se podřídil rozsudku ICC v Haagu. Tuší pan Borrell, k čemu to povede – v muslimské multimilionové populaci Evropy? Podpora už ne jenom teroristické skupiny, ale doslova teroristického státního útvaru jménem Gaza?

Směšný je, hloupý určitě není. Tuší to. Je mu to ale jedno. Odpovědnost z následků nikdy skládat nebude.

Před nima se nesmí nic říct

To takhle večer sedím u stolu a povídám telefonuji se synem. Probíráme všechno možné. Pejskové podřimují na pelíškách, přesněji na jednom pelíšku a na jednom kanapi. Pak jsem se zmínil „potom půjdu ven s pejskama".
Ani to nedořeknu a už se obě potvory vymrštily a Gari mi začala lézt na kolena a hrnuly se ke dveřím.

Dokud jsme probírali nesmrtelnost chrousta a napětí v Paraguayi, nedaly k lepšímu žádný názor. Ale slyší všechno a rozumí všemu! Zvláště tomu jednomu. A ještě jednomu:
Žrát.